Hudba na víkend

Budiž světlo ane Kupujeme stolní lampu

 „Světlo zůstává světlem, i když ho slepý nevidí.“   

(L.N.Tolstoj)

K napsání tohoto příspěvku jsem byl přinucen okolnostmi. A těmi okolnostmi bylo to, že nejprve mi má stará dobrá lupa spojená s lampou začala podivně smrdět pálícím se plastem. Protože již měla hodně let za sebou, tak to nebylo až takové překvapení. Z toho důvodu jsem  o pořízení nové lampy počítal. Bohužel se to stalo v nejméně vhodnou dobu, kdy jsem potřeboval okamžitou náhradu stabilního zdroje světla. Měl jsem sice na pracovním stole i záložní malou variantu téhož, tedy stolní lupy s kruhovým zdrojem světla (zářivka), ovšem ta přeci jen nebyla tím zdrojem světla, které je potřeba mít pro práci nejen na figurkách, ale i při dalších ručních pracích. 

Proto jsem zapnul internetový prohlížeč, zadal 'stolní lampa' a vybral si tu, kterou měl prodejce skladem, navíc měl nízkou cenu, protože mi bylo jasné, že koupi plnohodnotné (a opravdu nutné!) náhrady stolní lampy, která prohrála souboj se zubem času, budu muset věnovat více času. 

Když ona nová a provizorní lampa dorazila, tak se mi potvrdily mé obavy, které jsem měl ještě než jsem potvrdil objednávku v internetovém obchodě. Netrvalo totiž dlouho a z lampy se náhle ozvalo suché 'křup' a já se opět ocitl před zapnutým internetovým prohlížečem. 

Bohužel se mi nepodařilo najít žádný relevantní test stolních lamp do dílny. Ano, pár vět v příspěvcích na toto téma jsem v různých diskuzních fórech sice našel, ale příliš přínosné se mi nezdály. Řekl jsem si, že zkusím štěstí sám.

Když jsem tedy absolvoval v našem městě prohlídku prodejen, kde prodávají stolní lampy, vrátil jsem se zpět k internetu. Ne proto, že by v nabídce prodejen, které jsem navštívil, nebyla žádná stolní lampa. Jenže jsem nalezl většinou varianty lampy, která se mi rozlomila. Nebo takové ty lampy, které jsou označovány jako moderní, designové se jim říká, ale pro seriózní práci, kdy je třeba dobré a stálé světlo, se zkrátka nehodily. Nesháněl jsem totiž doplněk do interiéru.

Po delší době jsem si nakonec vybral tu - věřím že dobrou - stolní lampu. Rozhodně se mi pod ní velmi dobře pracuje. Myslím, že bych si neměl nechávat pro sebe proč jsem si vybral lampu, jakou jsem si vybral a podle čeho jsem se rozhodl. 

Platí to, co platí vždy. Tedy že se jedná o můj subjektivní výběr. Navíc jsem neměl možnost otestovat nějaké velké množství lamp, které jsou na trhu. Ovšem na druhou stranu některé ano. A díky tomu jsem mohl napsat tento článek.

Vybíráme stolní lampu 

Dobrá stolní lampa je stejně důležitá jako dobré barvy. Možná ještě důležitější, protože sebelepší barvy ve špatném světle vypadají také tak. Tedy špatně. Proto bych rozhodně doporučoval na dobré stolní lampě nešetřit. Na druhou stranu však platí i to, že je namístě být obezřetný, protože neplatí (tak jako ostatně skoro ve všem, že 'čím dražší, tím lepší'.

V první řadě si musíme ujasnit, jakou lampu (a na co) vlastně chceme. Já potřeboval takovou, pod kterou bych mohl celý rok provozovat své koníčky: tedy sculpting, kreslení a malování figurek. Z toho důvodu jsem věděl, že potřebuji lampu, která mi právě to umožní.

Psal jsem o lampě, '.... pod kterou bych mohl...'. To je totiž, alespoň z mého pohledu, velmi důležitá poznámka. Znamená to totiž, že lampy a lampičky, které poskytují poměrně úzký kužel světla můžeme vyloučit. Nerad bych, aby došlo k nějakému nedorozumění. I špatné světlo (pokud to nebude zapálená svíčka) je lepší než žádné. Ovšem pro dlouhodobou práci se zkrátka nehodí. Když jsem začínal s drobnou prací za pracovním stolem, tak jsem jsem používal lampičku, která mi předtím stačila na čtení a psaní. Zkrátka běžnou stolní lampičku. Tedy kdo ji má, tak může být v pohodě. Dá se s ní existovat a pokud si třeba čas od času namalujete figurku, slepíte model... stačí. Její nevýhoda však spočívá v tom, že čím častěji ji budete používat, tím dříve si uvědomíte, že se za stolem doslova kroutíte tak, abyste byli pod nejjasnější částí světla. A místo toho, abyste jen pohybovali zápěstím s nástrojem/malovanou figurkou, pohybujete celým tělem. Věřit můžete tomu, že dříve či později se bolavá záda ozvou.

Ideální stolní lampa

S ideální stolní lampou by tedy mělo být možné pohybovat ve všech směrech - nahoru, dolů i do stran.

Dále by taková lampa měla poskytovat dostatečně silné a kvalitní světlo. Pokud nelze použít například žárovku s tzv. denním světlem (modře zabarvená žárovka), můžeme vybírat mezi zářivkami a LED žárovkami (ty jsou velmi často prodávány jak náhrada halogenových - tedy silných -  žárovek). Protože již však nelze v prodeji v EU sehnat žárovky, ale jen zářivky/LED světla, tak máme tento výběr ulehčený. Osobně bych upřednostnil zářivku před LEDkou, protože:

Barevná teplota světla (obr.: wikipedia)

Zjednodušeně platí o zdrojích světla následující (wikipedia):

• 2800 K: žárovka, slunce při východu a západu
• 3000 K: studiové osvětlení; tzv teplá bílá, LED
• 5000 K: obvyklé denní světlo, zářivky
• 5500 K: fotografické blesky; výbojky; obvyklá barevná teplota používaná v profesionální fotografii

Pro vnímání světla je důležité si uvědomit, že světlo vnímáme svým vlastním okem a to je přivyklé vnímání bílé jako bílé. Tedy právě oné barevné teploty kolem 5000K. Cokoli jiného pak budeme vnímat jinak, než jak bylo zamýšleno autorem, který například maloval figurku pod obyčejnou žárovkou a pak se divil, že na denním světle (na výstavě) vypadá tak nějak jinak. (To stejné pak i platí i v případě, že fotíme s bleskem. Také na fotografiích uvidíme něco jiného, než co si pamatujeme.) Proto je dobré čas od času svou práci zkontrolovat i při jiném osvětlení. Ale to berte jako takový tip.

Pokud tedy dáme dohromady to, co jsem řekl, vyjde nám podobná stolní lampa jako je na obrázku:

...dosvítila...

Tato lampa se může pohybovat ve všech třech kloubech, navíc ještě samotná hlava lampy se pohybuje do stran (+/- 30° - to berte jako odhad, je to však zcela dostatečné). V bodech I. a II. se dá vyklopit nahoru a dolů, v napojení na držák, kterým se lampa přichytí na stůl, pak ještě v úhlu 360° dokola. Jedinou nevýhodou stolní lampy, která je na tomto obrázku pak je to, že po letech pravidelného používání (několik hodin denně) se působením tepla ze zářivky doslova spekl průhledný plast kryjící vlastní zářivku. Protože se to však stalo opravdu po letech používání, netroufl bych si to označit za nějakou chybu lampy. Ovšem pokud se budete rozhodovat mezi podobným typem a nějakým, kde má zářivka více volného prostoru kolem sebe, vyberte raději tu. Je sice poněkud dražší, ale nijak výrazně.

Další přidanou hodnotou (pro mne takřka nutnost, byť ji nevyužívám nijak pravidelně) je lupa. Díky velkému průměru se jedná o velmi šikovný nástroj. Navíc se dá (na to také pozor, není to samozřejmost) přikrýt ochranným víčkem. To je dobré zvláště pokud si lampu nastavíte tak, že ji máte pod očima. Třeba při sculptingu s ní právě tak pracuji a díky záklopce mě světlo zbytečně neoslňuje.

Lampa s lupou a kruhovou zářivkou (22W)

+ osvítí velkou plochu kvalitním světlem (dá se zvednout až do výšky cca 70cm nad plochu stolu při zachování stála dobrého světla = osvítí nejen celý stůl)
+ úsporná zářivka (22W)
+ velká čočka lupy (průměr čočky 127mm)
+ kvalitní zpracování (vše je z kovu, z plastu jen ty části, které nic nenesou)
+ výtečně zpracované a odolné přichycení ke stolu
+ velmi stabilní

100%

Takováto stolní lampa má vedle všech výhod jednu nevýhodu. Zato však poměrně velkou. A tou je vyšší cena. Nechci říkat přímo vysoká. I tak však není třeba zoufat, protože ač se lampy, které byly opravdu kvalitní a svým způsobem nerozbitné, protože neobsahovaly zdroj a navíc byly vyrobeny kompletně z kovu, se sice již bohužel nevyrábějí, ovšem na druhou stranu onen 'socialistický design' neupadl zcela v zapomnění a za necelé tři stokoruny se dá koupit stolní lampa, která je do značné míry podobná té, o které jsem mluvil. Tedy takové, která dovoluje dostatečný pohyb do stran a je dostatečně stabilní. Touto lampou je lampa prodávaná v síti Ikea:

 Jako zdroj světla můžeme (není součástí balení) použít úspornou žárovku (při výběru věnujte pozornost její svítivosti, protože pro stejnou objímky se vyrábějí různé druhy úsporných žárovek). Tato stolní lampa sice neposkytuje tak dobré světlo.

Pracovní lampa TERTIAL, stříbrná           

+ kvalitní zpracování ramene a vlastní hlavy lampy

+ poměrně velký rozsah pohybu lampy

- žárovka se prodává zvlášť

- uchycení ke stolu je z plastu a představuje tedy riziko rozlomení 

- neposkytuje tak velkou stabilitu, jak by bylo potřeba

- nemá lupu

75%

Poznámka: toto relativně nízké hodnocení je proto, že nevím, jak se bude po delší době používání chovat platový držák připevňující lampu k desce stolu. Vzhledem k mé zkušenosti s další lampou jsem vyšší známku dát nemohl.

Tato lampa je jinak určena pro méně náročné uživatele. Díky své ceně se hodí i na místa, kde hrozí její zničení (do garáže). Stejně tak se však klidně může stát hlavním světelným zdrojem na pracovním stole.

Pracovní lampa Creta 20 (a podobné typy se zdrojem umístěným na začátku ramene)

Jelikož se tento článek zabývá stolními lampami vhodnými na (pracovní) stůl, tak musím říci na základě svých zkušeností jediné: Ruce pryč! To je totiž ta lampa, ze které se ozvalo suché 'Křup!' a bylo po legraci. Snad pro úsporu nákladů (ovšem prodává se i tak za více než TERTIAL) má rameno z kovu, ovšem jednak neumožňuje tak volnou manipulaci ve svých kloubech, navíc na konci ramene má plastovou krabičku (v ní je zdroj) a teprve ta je uchycena plastovým čepem do plastového držáku (stejný má výše zmíněná lampa), který je přichycen ke stolu. S klidným svědomím říkám, že jsem nepochopil smysl tohoto řešení. Neumožňuje totiž s lampou příliš manipulovat. Jenže to je přesně to, co od pracovní lampy určené na stůl figurkáře/modeláře či kohokoli, kdo se chce zabývat ručními pracemi a chce na práci dobře vidět, očekáváme. Opravdu ruce pryč. Osobně bych tuto lampu nedoporučil ani na čtení knih. A do dětského pokoje již vůbec ne. V mém případě se totiž stalo, že se lampa samovolně sesula na desku stolu (poté, co se ozvalo ono 'křup!' a pokud se podíváte na fotografii, tak uvidíte poměrně volně přístupné dráty, ve kterých je 220V.    Z mého pohledu nebezpečná věc sama o sobě. Navíc takto rozlomená lampa zkrátka neplní svou funkci. Já ji naštěstí využiji ještě jinak, ovšem za normálních okolností by skončila v odpadkovém koši.

+ použitá zářivka poskytuje kvalitní světlo

- zpracování

- po necelých dvou měsících se rozlomila i veškeré opatrnosti navzdory 

- riziko plynoucí z víceméně odhalených vodičů po prasknutí obalu zdroje mi přijde jako velké pokud by se k nim dostalo dítě, voda...  Jak jsem se dotazoval mezi známými, tak nejsem zdaleka první případ, komu se něco podobného stalo.

15%

Pracovní lampa Creta 20 s podstavcem na desce stolu

V tomto případě bohužel zůstává nešťastné zdroj tam, kde je. Tedy na konci ramene. Ovšem na druhou stranu je možné přisunout za podstavec, který je umístěný na stole, celou lampu blíže k sobě. Z toho důvodu bych řekl, že je pravděpodobné, že toto řešení je stabilnější a nehrozí tedy  tak vysoké riziko prasknutí. Určitě bych v lampu měl mnohem větší důvěru. Ne však tak velkou, abych do něčeho podobného napodruhé investoval. 

+ použitá zářivka poskytuje kvalitní světlo

+ solidní podstavec na stůl, nevýhodou tohoto řešení však je, že ubírá místo na stole

- zpracování, upřednostňuji zkrátka kov

Myslím, že pro běžné použití použít dá. S plnou odpovědností mohu však prohlásit, že určitě nevydrží to, co lampa, která získala 100%. Na trhu (= i ve stejných obchodech) si můžeme vybrat jinou lampu. Zvážil bych to. 

40%

V obchodě totiž můžete narazit i na zdánlivě stejnou lampu. Ovšem bez zdroje na konci ramene. Pokud ano, pak odpadne riziko spojené s rozlomením a zůstane možnost kvalitního světla.

Myslím, že s touto lampou chybu nikdo neudělá. Měl jsem podobnou a byť mi nesloužila jak pracovní lampa, ale v bytě na čtení, sloužila více než dobře.

65%

Další lampu, kterou jsem také pár let používal, sem vlastně možná ani nepatří. Nejedná se totiž o pracovní lampu, protože i přesto, že se dá její hlava vytáhnout na teleskopických trubičkách (jsou z kovu) vytáhnout asi tak o deset centimetrů, tak díky použité žárovce poskytuje poměrně bodové světlo, které se hodí ke čtení knih, psaní na klávesnici počítače... Ne však na malování a podobné činnosti.

+ malé rozměry

+ nízká spotřeba

+ lehká, přesto stabilní

+ kvalitně zpracovaná (vydržela opakovaný - byť vždy neúmyslný - pád na zem)

- problémy mohou nastat v případě výměny žárovky (jsou poměrně náchylné) 

- nízká cena

Pozn: Nejedná se o lampu na pracovní stůl. Nedoporučuji ji tak používat.

Na poslední lampu jsem narazil v jednom eshopu. Bohužel jsem si nepoznamenal, jaký to byl. Stejně tak ani její jméno. Zaujala mne však použitá úsporná žárovka, o které vím, že je sice relativně objemná, ovšem poskytuje dobré světlo. Navíc není bodové jako u předchozí. Tato stolní lampa má navíc již od pohledu poměrně robustní uchycení ke stolu. Když vezmu v úvahu, že příliš mnoha samotná lampa neváží, tak bych řekl, že za vyzkoušení určitě stojí.

+ kvalitní zpracování

+ dobré uchycení u stolu

+ kvalitní zdroj světla

+ hezký design

80%

Jako poslední lampičku (lampou bych ji nenazval) jsem si nechal tu, kterou používám jako záložní. Nebo bych spíše měl říkat krizovou. Mám ji již řadu let a jsem s ní spokojený. Když jsem ji měl jako novou, tak chvíli byla mou jedinou. Ovšem díky tomu, že je omezena v pohybu - rameno se dá ohýbat pouze v bodu II. a i to poměrně omezeně, tak jsou hledal náhradu. Přesto právě tato lampička je z těch, u které mne začnou po delší práci bolet záda. Je totiž poměrně nízká a nedovoluje přílišnou volnost pohybu. Přijde mi, že její primární funkcí není, aby byla používána jako lampa, ale jako lupa s osvětlením. Přesto se dá i tak použít. 

+ lupa

+ stabilní

+ světlo (kruhová zářivka)

- nízká

- po delší době bručí - řekl bych levné kondenzátory - začalo to však až dlouho po uplynutí zárúční lhůty

60%

Závěr

Byť tento můj (delší) příspěvek vychází z mých subjektivních dojmů, tak věřím tomu, že vám pomůže najít si pro sebe tu nejlepší stolní lampu. Dobré osvětlení je totiž více než důležité a v mnoha případech může být příčinou toho, že se vám třeba vaše namalovaná figurka příliš nezdá, nejde správně namalovat. Ovšem nejen při malování figurek dobré světlo oceníte. 

Na poslední fotografii pak můžete vidět (některé) stolní lampy, které mám, resp. jsem měl. Stejně tak si všimněte rozdílu mezi velikostí té velké stolní lupy/lampy a malé. Při práci je to zatraceně znát (kužele světla jsou tam jen domalované, ovšem pro představu dostačující.

Manta - po základním nástřiku spreji Citadel

Černý a následně poprašek bílým sprejem bylo tou poslední fází před malováním. Počítám, že společně s mantou domaluji i Anubise. Tomu v současné chvíli chybí mnohem méně. Co pak, to se uvidí. Rozhoduji se mezi sculptingem další busty. Nebo té stejné věci, ale jako celé postavy. Byť se jedná o fantasy, tak to není až tak běžný námět, jak jsem si myslel, než jsem si začal hledat podrobnosti. Ovšem nejprve domalování, pak sculpting. Nejraději bych byl, kdyby se mi to podařilo (zatím nesmím ani naznačovat) na slušné úrovni vymodelovat a pak najít nějakého výrobce, který by byl ochoten udělat pár komerčních kopií. Protože nevím jak vy, ale já bych byl hrozně rád, kdybych někdy viděl něco mého v prodeji.

Ovšem dost přehnaných snů a plánů a raději zpět k mantě:

 

Manta - již jen nabarvit...

Manta je - alespoň mi tak připadá - hotová. Z mého hlediska splňuje dva základní body. Tedy to, že bych ji napodruhé udělal lépe, ovšem zároveň to, že vypadá jako manta a mohu ji nabarvit. Že by šla udělat lépe nemyslím tak, že bych ji odflákl, ale protože se nejedná o žádný soutěžní model a bude jen vystavena u zadavatelky někde doma, tak je možné v určitých chvílích nebýt tak moc přesný. 

Přesto jsem vycházel z dostupných podkladů, fotografií a videí. Těch je naštěstí plný internet. Na druhou stranu to představuje jakousi obtíž, protože si každý může snadno zkontrolovat přesnost. Proto jsem se každý korál a mořskou houbu (či co to vlastně je, měl jsem jen fotografie) vymodeloval právě podle fotografií. U korálů, u kterých jsem dříve měl za to, že na ně ještě nalepím písek, jsem se nakonec rozhodl jinak. Struktura látky, ze které jsou (jsou to ty síťované, či jak bych je nejlépe popsal) jsou sami o sobě dostatečně členité, abych na ně nic lepit nemusel. Nevím přesně, co je to za materiál. Koupil jsem jich v obchodě pro výtvarníky celý arch (asi tak 10x10cm). Snad je to nějaký tvrzený papír, nevím.

Fotografií jsem se musel držet i u želvího krunýře. Zjistil jsem, že u mořské želvy záleží na tom, kolik má na krunýři jednotlivých šestihranů. Ne tak přesný jsem naopak byl u lemu krunýře, který jsem jen naznačil, protože na podstavci želva nemá být tím hlavním bodem. Tím je samozřejmě manta. Želva jen vyplňuje prázdný prostor. Ploutve želvy, ploutvičky u rybky a samotný základní tvar manty jsem vystřihl z plechovky od limonády. Zbytek je Milliput. Tedy až na samotnou špičku útesu, která je z Magic Sculpu (měl jsem ho právě na stole zbytek a nějak jsem ho zpracovat musel). Základ podstavce je pak ze čtyř slepených podstavců pod figurky GW o rozměrech 2,5 x 2,5 cm.

Jsem zvědav, jak se mi podaří manta namalovat a co na to zadavatelka. Jelikož se jedná o mou první věc, kterou pro někoho dělám a vím, že jak ji dodělám, půjde z domu :-), tak jsem dohodnutý na tom, že jak se bude líbit, tak podle toho ji ocení. No a jelikož hotovou mantu nebudu předávat já, tak se nechám překvapit. Prioritní pro mne bylo to, jak zachytit mořské dno bez toho, abych použil (byť to bylo lákavé a asi bych si tím usnadnil práci) modelovou vodu. Jenže musí to vydržet a opravdu nevím, kde a jak to bude vystaveno. Snad se mi to tedy podařilo. Konečně nic dalšího s tím již neudělám. Jen tedy to ještě nabarvit. Ačkoli 'jen'... to možná bude ještě obtížnější než vlastní modelování. V současné chvíli však mohu s potěšením říci, že základní verze Milliputu Standad (Yellow - Grey) je zcela dostačující pro modelování i poměrně detailních objektů. Ostatně posoudit to můžete opět sami. Pokud se vám výsledek líbí, tak díky. Pokud ne, tak mi moc nenadávejte. Abych se pak náhodou neurazil jako malé dítě a nezačal třeba sbírat známky... :-) Ale to snad ne.

Hudba na víkend

Pegaso novinky - Richard Galíček II. (75mm)

Měřítko: 75mm (1:24)

Více na: http://www.pegasomodels.com/productdetails_en.asp?id=916

Creative Paperclay

Neopracovaná hmota po zaschnutí...

Ještě než jsem začal před maličkou chvílí psát tento příspěvek, tak jsem přemýšlel nad tím, jak hmotu Paperclay porovnat s ostatními. Sice jsem ji již použil při modelování, jenže stále jsem měl takový zvláštní pocit. Nevěděl jsem proč vlastně. Až pak mi to došlo. Pokoušel jsem se totiž neustále modelovací hmotu Creative Paperclay porovnávat s těmi, které běžně používám. A to byla ta chyba. Paperclay totiž dost dobře srovnat nejde. Vždyť ani Usaina Bolta nikdo nesrovnává s běžcem na deset kilometrů. Oba sice do cíle dorazí, jenže to je tak vše, co mají společného. Přesně to platí i pro modelovací hmotu Creative Paperclay a třeba naposledy recenzovaný Milliput.

Vedle toho, že se jedná o na vzduchu tvrdnoucí hmotu. Tedy takovou, která se nevypaluje a ani - oproti již zmíněnému Milliputu - se nejedná o hmotu, kde musíme smíchat jednu složku s druhou. Z toho plyne jednak podmínka, že je potřeba nepoužitou hmotu uchránit před přístupem vzduchu - osvědčil se mi uzavíratelný igelitový sáček. Vždy když si vezmu jen tak velkou část hmoty, kterou  stihnu zpracovat, tak sáček opět uzavřu. Nevznikne tak žádný odpad, tedy nepoužitá hmota, která by zatvrdla a stala se nepoužitelnou. Navíc pokud přeci jen nějaká část hmoty zbude, můžeme ji s klidným svědomím vrátit do sáčku. Pokud by se nám zdálo, že hmota je příliš suchá a tvrdne, stačí pár kapek vody a vrátíme ji zpět do stavu, v jakém byla. Není dobré namáčet hmotu v uzavřeném sáčku. Pokud přece, tak opět jen pár kapek vody.

Když jsem tedy již řekl, že nemá smysl Paperclay porovnávat s hmotami jiného druhu, tak  naopak má smysl tuto modelovací hmotu porovnat se stejnými hmotami, které můžeme koupit v papírnictvích. Závěr je jednoznačný - Creative Paperclay ostatní konkurenty ve všech směrech neporáží o na cílové pásce 'o prsa', ale o několik koňských délek. Ovšem podívejme se na to postupně. 

Creative Paperclay - cena

Na první pohled by si neinformovaný člověk řekl, že 340,- Kč, za jakou tuto hmotu nabízí DecoDance na svém e-shopu, je poměrně hodně. Alespoň já jsem si něco v tomto smyslu řekl, ještě než jsem balení Paperclay otevřel. Po chvilce práce s touto hmotou jsem začal měnit názor. A poměrně radikálně. Ovšem k tomu je třeba postoupit k dalšímu bodu tohoto příspěvku.

Creative PaperClay - vlastní práce s touto hmotou

Práce s touto hmotou byla pro mne něčím zcela novým. Čekal jsem totiž, že se bude chovat jako na vzduchu tvrdnoucí hmoty běžně prodávané v obchodech. Jenže právě tím tato hmota není. Není tedy hmotou, která je určená pro děti na takové to 'domácí matlání'. Naopak se s ní dá pracovat jako s naprosto seriózním modelovacím materiálem. 

10 gramů = samotná hlava bez těla (ještě ho nemá).

V předchozí části jsem začal zmínkou o ceně. Nyní je však třeba k tomuto A) dodat i B). A tím je totiž to, že je třeba zmínit kolik hmoty Paperclay vlastně stojí oněch 340,- Kč. Za tuto cenu totiž dostaneme balíček vážící 454 gramů. Nu a když si uvědomím, že z devatenácti gramů této hmoty jsem vymodeloval bustu skřeta, který má na výšku 66mm´, na šířku 55mm a  od špičky nosu po špičku uší měří 64mm, tak se pojednou - alespoň mně - pojednou přestane cena zdá nějak příliš vysoká. 

Množství použité hmoty může být totiž ještě menší v případě, že použijeme nějaký základ, na který budeme nanášet jednotlivé vrstvy hmoty. Já použil jen párátko, aby se skřetovi nekroutil jeho extra dlouhý nos. Navíc hmota je po vyschnutí opravdu pevná a odolná. Například jeho špičaté uši jsou bez jakékoli opory a já nemám žádné obavy ho právě za jedno ucho chytnout a zvednout. Samozřejmě je mi jasné, že kdybych chtěl, tak mu ulomím obě uši i s nosem, jenže na druhou stranu je třena nezapomínat na to, že to by již bylo daleko za hranicí toho, jak bych se měl k (jakékoli) vymodelované věci chovat.

Creative Paperclay - broušení

Pokud by se přesto stalo, že bychom potřebovali z nějakého místa odstranit větší množství vytvrdlé hmoty, je možné bez obav použít pilku, skalpel... Hmota totiž zatvrdne tak pevně, že můžeme bez obav uchopit do dlaně vytvrzenou část hmoty a část z ní uříznout. Hmotě se nestane nic. Alespoň v mém případě, resp. v případě zabrušování skřeta, tomu tak bylo. 

Hmota po vytvrzení získá texturu, která někomu připomíná dřevo, nebo třeba omítku (na fotografii je to označeno číslem 1.). Z mého pohledu se nejedná o žádnou negativní věc. Naopak je možné vymodelovanou věc nechat a jen ji zafixovat lesklým lakem. Ovšem na druhou stranu je mi i jasné, že ne vždy je to to, co chceme a potřebovali bychom, aby povrch byl hladký. Pokud ano, tak není nejmenší problém dané místo přebrousit. Vytvrzená hmota rychle ubývá a asi tak po minutě, dvou (neměřil jsem to), získáme velmi jemný povrch (číslo 2.). Závisí to jen na brusném papíru, který použijeme. Platí však, že byť je hmota po zaschnutí tvrdá, není vůbec těžké ji porýpat.   

Creative Paperclay - zafixování

Od používání na vzduchu tvrdnoucích hmot mě vždy odrazovalo to, že je stačilo i dlouho poté, co byly tvrdé, uchopit vymodelovanou věc třeba i jen lehce zpocenou rukou (třeba v létě) a stalo ze z ní něco, co připomínalo bláto. K mé velké úlevě se nic podobného v případě Creative Paperclay neděje. Ovšem na druhou stranu je třeba pamatovat na to, že je třeba vymodelovanou věc zafixovat lakem. Pokud bychom totiž vymodelovaný objekt nechali, je vysoce pravděpodobné, že by nakonec vzdušné vlhkosti podlehl. Pokud se však vrátím ke skřetovi, tak toho mám na stole již několik dnů a za tu dobu jsem ho měl mnohokrát v rukou a ubylo z něj jen to, co jsem zbrousil.

Creative Paperclay - praskliny

Praskliny se na povrchu vyskytnout mohou. Ovšem pouze v případě, že najednou použijeme větší množství hmoty. Hmota - alespoň mi to tak nepřijde, ovšem neměřil jsem to, nemám ostatně ani jak - během sesychání nemění svůj objem. Protože však zasychá od povrchu směrem ke středu, praskliny se objevit mohou. Jakmile hmota jednou zaschne, již nepraská. 

Předejít tomu může buď tak, že hmotu během schnutí navlhčíme (opět jen lehce = nenamáčet !). Nebo po zatvrdnutí prasklinky vymažeme čerstvou hmotou.

Creative Paperclay - otisky a detail

Jednu z funkcí, ve kterých tato hmota vyniká je její schopnost pořízení věrného otisku. Ostatně velmi dobře je to vidět i na videu, které se nachází na stránkách výrobce. Otisk je velmi věrný a rozhodně se s ním dá dále pracovat. Já jsem si však řekl, že si udělám vlastní malou formičku, ze které zkusím získat vlastní otisk. Výsledek můžete opět posoudit sami.

Creative Paperclay - hmotnost

Když jsem se zaobíral cenou a kolik je potřeba hmoty, tak jsem říkal, že je hmota velmi lehká. Dostatečně lehká na to, abych této skutečnosti věnoval vlastní bod recenze. Přirovnat bych ji mohl k hmotě Sculpey Ultra Light. Ovšem tato hmota patří mezi zapékací modelovací hmoty a přeci jen její uplatnění je jinde. V roce 2011 jsem o této hmotě napsal samostatný příspěvek. I přesto se pro mne skutečnost nízké hmotnosti velkým plusem hmoty Creative Paperclay.

Creative Paperclay - závěr

+ Paperclay výtečně změkčuje malé množství vody

+ s hmotou se velmi (!) příjemně a dobře pracuje

+ hmota je tvrdá a velmi lehká

+ snadno se brousí řeže

+ ještě snadněji se s ní pracuje

+ nijak nezapáchá

+ barvit se dá libovolnými barvami, dokonce do ní můžeme vmísit barevný pigment (nedoporučoval bych začátečníkům

+ pokud používáme tenké vrstvy Paperclay, nemění svůj objem a tedy nepraská

+ dá se použít jako podklad pod dvousložkové tmely a s již zapečenými polymerovými hmotami

- při použití velkého množství hmoty hmota během vysychání praská. Osobně to však nepovažuji za nedostatek, ale pouze za daň tomu, že pracujeme s hmotou, která tvrdne na vzduchu

- nedá se zapékat (a tedy použít s nezapečenými polymerovými hmotami jako je Sculpey FIRM a FIMO). 

Tato hmota se dá použít jako základ, na kterém budeme dále pokračovat v modelování pomocí jiných hmot (viz. '+' a '-'). Stejně tak je ovšem vhodná i pro samostatné modelování. Sculpey Paperclay mě osobně velmi mile překvapil a doporučuji ho všem.

Za poskytnutý vzorek hmoty Creative Paperclay děkuji Jakubovi Vyplelovi z firmy DecoDance.

Hudba na víkend

Goblin II.

Goblin je takřka hotový. Protože přemýšlím nad tím, jestli ho nenechat odlít, tak budu muset udělat realističtější vnitřky uší. Samozřejmě i nějakou tu výstroj. Rozhoduji se mezi jednoduchým řemenem přes rameno a případně nějakou složitější výstrojí. Napadl mě - byť by to byla změna od pilota příšerky - nějaký šaman od skřetů. Ať se rozhodnu jakkoli, tak hmota Paperclay mě velmi překvapila. Tak snadno jako s ní se mi nepracovalo s žádnou jinou, kterou jsem když měl v rukách. Posledním krokem bude vyhlazení, respektive vybroušení. Jenže na to je ještě čas.

  

 

Podstavce z Milliputu

Jedna z nejvyužívanějších oblastí, kde Milliput doslova exceluje, je tvorba podstavců. Naplno zde vynikne perfektní poměr cena/výkon. Za málo peněz potřebných pro nákup nejlevnějšího balení Milliputu yellow-grey, je právě modelování podstavců.   Navíc - alespoň podle mého - jsou vlastnosti Milliputu dostatečně dobré na to, že s ním lze vymodelovat i potřebné detaily. Ovšem přesvědčte se opět sami. Na fotografii je takřka hotový podstavec pod mantu. Takřka proto, že jednak musím ještě na vybraná místa nalepit písek a ještě domodelovávám mořskou želvu. Také z Milliputu, ale jako část mořského dna ji přeci jen neberu.

Pozn.: Korály - sytější žlutá - jsou z přírodní síťoviny. Navíc je to jen základ. Právě na ně ještě musím nalepit písek.

Goblin a Paperclay aneb Jak to všechno začalo

Když jsem před pár dny dával na blog fotografii s něčím, co snad připomínalo hlavu, tak jsem věděl, co by to mělo být. A doufám, že to poznáte také. Ovšem raději to přeci jen popíši. Vždyť za to vlastně můžete vy. Tedy ne všichni, ale ti, co odpověděli na otázku, zda by měla mít 'příšerka z Milliputu' pilota. Výsledkem bylo, že měla. Celkem odpověděli na otázku tři z vás. Možná se vám to bude zdát jako málo, jenže já měl před koncem hlasování opačný pocit. Nechtěl jsem, aby hlasování dopadlo záporně. Byl jsem totiž připravený na to, že se budu výsledkem té ankety řídit. Jenže na druhou stranu jsem chtěl, aby pilota měla. On ten nápad s tím, aby to byl skřet, se mi opravdu zalíbil. A proto jsem trnul, jak to dopadne... Naštěstí dobře, pilot bude a já si pro příště raději rozmyslím, jak moc pro mne výsledky ankety budou závazné :-).

Skřet: odborník (snad) shovívavě pokrčí rameny ;-)

Vzal jsem si tedy tužku a papír a namaloval jsem si několik návrhů, jak by skřet měl vypadat. Jenže shodou okolností mi Jakub Vyplel z DecoDance nabídl k vyzkoušení novou hmotu. Konkrétně na vzduchu tvrdnoucí (air hardening) hmotu Paperclay. Souhlasil jsem s tím, že ji vyzkouším hlavně proto, že jsem si říkal, že alespoň zkusím něco jiného, než jen dvousložkovou hmotu jako je Milliput, resp. zapékací Sculpey FIRM. Možná si teď říkáte, k čemu je to vůbec dobré. 

Vedle toho, že platí ono známé pořekadlo, že změna je život, tak musím říci, že čím více různých hmot a tmelů jsem vyzkoušel - v praxi to znamená, že se vždy pokusím něco vymodelovat a napsat své dojmy. Když to pak ještě porovnám s tím, co najdu na internetu a v knihách a časopisech, tak věřím, že se mi podaří vytvořit jakž takž něco, co by šlo nazvat recenzí. Pro mne osobně je pak největším přínosem to, že jsem většinou vyzkoušet nějakou novou techniku modelování, případně 'jen' vylepšit stávající. 

Jenže když zásilka s hmotou dorazila a já viděl na jejím obalu fotografii nádherně vymodelovanou bustu koně, tak mě to zarazilo. Nějak jsem si o hmotě vytvořil nepřesný obrázek. Měl jsem totiž za to,m že se bude více blížit na vzduchu tvrdnoucím hmotám, které se v papírnictvích běžně prodávají za pár korun a tomu pakj odpovídají i možnosti jejich využití.

Rozhodně tu poslední větu nechápejte tak, že bych ohrnoval nos nad těmito hmotami. Navíc i vím, co se z nich dá vymodelovat. Jen jde o to, že bych je dobrovolně na nic jiného, než je například jen hrubé vymodelování terénu pod nějakým modelem, nikdy nepoužil. Pokud vůbec *). Takže jsem se raději podíval i na stránky výrobce. A tam jsem v sekci Galerie uviděl věci, které se nevyrábějí ´v rákci hodiny výtvarné výchovy šesté třídy základní školy. Rozhodně si galerii také prohlédněte. Stojí to za to. A to říkám i přesto, dosáhnout něčeho podobné se mi v praktické ukázce podle všeho nepovede. Ačkoli jak jsem již řekl, tak bude z toho jednak recenze, navíc (třeba) vám opět ukáži, kudy cesta nevede. 

Hmota Paperclay se mi totiž po pár dnech používání jeví tak, jak je popsána na stránkách prodejce. Ovšem pokud si ta slova přečtete, tak vás musí napadnout, že to jsou opět taková ta poměrně častá slovo o tom, jak je něco 'skvělé a úžasné'. A potom skutek utekl. Proto jsem se rozhodl, že stejně jako v případě Milliputu neodbudu příspěvek o hmotě Paperclay nějakými omletými frázemi, ale naopak ho rozdělím na několik částí, kde na praktické ukázce předvedu to, o čem se ne výše uvedených stránkách výrobce (prodejce) jen píše a závěr nechám na vás. 

Já jsem si jako námět pro první práci zvolil právě skřeta. Obyčejného skřeta, kterých jsou stránky fantasy knih plné. Řekl jsem si totiž, že když už mám skřeta nakresleného, tak se ho pokusím vymodelovat. Nebude se jednat o zcela identickou kopii jako je ten na obrázku, ovšem o to se ani nesnažím. Přesto doufám, že si bude podobný dost na to, abyste se mohli soustředit jen na to, jak se chová hmota Paperclay. Pro představu velikosti jsem vedle sebe dal jak bustu z tohoto blogu známého opičáka (Generál Thade, offo), tak i hlavu skřeta. Velikost by mohla být i menší - vlastně nejsou vzájemně ve stejném měřítku - jenže jsem nevěděl, jak by šlo z hmoty modelovat i menší detaily. Teď sice již vím, že by to možné bylo, ale velikost jsem již ponechal. Ještě k hlavě přidám část těla... vlastně jako je to na bustách obvyklé.

Hlavu mám již takřka hotovou. Vlastně jedno ucho (je vidět na fotografii) je hotové z větší části, druhé ucho je hotové asi tak z 25%. Protože jsem se rozhodl neurychlovat schnutí hmoty umělým zdrojem tepla (například fénem), musí vždy čekat na vytvrzení hmoty - proto to také trvá déle, než jsem původně myslel. Ovšem toto podrobněji popíši v dalším příspěvku, kdy již budu mít skřeta hotového. V posledním příspěvku se pak ještě zmíním o dalších možnostech, jak je možné hmotu Paperclay využít.

 

Hudba na víkend

Scale75

Novinky pro tento měsíc v podání Scale75 patří mezi ty, které si pro sebe nechat nemohu. Pokud Kitty Reimer je z těch figurek, co se nemusí líbit všem, tak druhý NMM paint set stojí za pozornost. Když ne přímo set jako takový, tak barvy v něm...

Již brzy...

Příšerka z Milliputu III. - podvozek

Vedle toho, že se začíná vyjasňovat kolem pilota k příšerce - pilot bude, navíc to bude goblin. Díky za reakce a nápovědu. 

Tak vedle toho jsem si i řekl, že by bylo dobré nějak zvýraznit břicho příšery. A jelikož to má být potvora, která jen žere a ... no tak jsem si zkrátka řekl, že musím udělat jednak vyústění trávícího systému (mimochodem velmi krátkého, musí zkrátka hodně a hodně žrát).   

A protože určitě žere i to, co se nehýbe, tak jsem si řekl, že musí schramstnout i to, co je nějak škodlivé a dietologové by to rozhodně nedoporučili. Příšerce to tedy neublíží tak, že by ji to zabilo, ale někde na těle se to nějak projeví. Buď takovou tou zdravou lesní barvou - tedy odstíny červené, zelené, žluté a hnědé.. Snad i trochu fialové... Jenže zatím je k malování daleko. Pokud se k němu tedy vůbec někdy dostanu. 

Co však mohu a musím udělat již teď, je upravit břicho příšerky. Tedy udělat nějaké ty boláky a vůbec nemocnou pokožku. Přeci jen je otázka, zda je příšerka šílená z toho, že viděla svůj odraz, když běžela přes potůček, nebo je magor z toho jídla.

PS: Nepochybuji o tom, že kdyby to šlo, sežere i dietologa. Jenže to na tento blog již nepatří.