neděle 30. října 2011

Sculpey UltraLight

Nevím, kdy se to stalo, ale stal se ze mě fanoušek polymerových (vypalovacích, jak jim říkám) hmot. Jednak mi to nevadí, navíc si říkám, že vytvořit něco, co se líbí i někomu jinému, má něco do sebe. Asi to v mém případě začalo již někdy na hodinách výtvarky na základní škole, kdy jediný dostupný – navíc ne vždy – materiál byla modelína. Hmota, která hezky vypadala dobře do chvíle, než se vyndala z krabičky a celofánového obalu. Navíc byla mastná, špinila všechno kolem (vyživné to bylo v létě) a když se člověk snažil něco vytvořit z více barev – protože ta jedna konkrétní se nedostávala – tak z toho nakonec vznikl nějaký neidentifikovatelný chrchel. 

Jak šel čas, tak jsem si říkal, že by se něco jiného hodilo. A tak jsem to zkusil s moduritem, jenže ten byl jednak těžký, navíc se musel vařit a lepil se a drolil. Obyčejná hrnčířská hlína potřebovala vypálit. A více jak tisíc stupňů jsem nedostal ani když jsem si chtěl upéct na výletě na Kokořín buřta.

Někdy v té době jsem se zakoukal do figurek, takže jsem si dal na chvilku pokoj. Ale jen na chvilku, protože sehnat figurky mi přišlo kolikrát těžké stejně jako sehnat nějaký tmel, ze kterého bych si mohl nějakou figurku udělat.

To se časem změnilo, jenže uplácat si něco z dvousložkového tmelu mi přišlo jednak poměrně drahé – jak se jednou obě složky promíchají, tmel prostě vytvrdne a konec. No a navíc doplácat danou věc do ‚koukatelného‘ stadia, to také není samo sebou (ale to není již problém tmelu).

Velkým vykoupením v dobrém smyslu slova se pro mě staly hmoty od firmy Sculpey. Jejich výhoda je totiž v tom, že se mi jimi podařilo zabít obě mouchy jednou ranou. Totiž je to hmota, která neztrácí své vlastnosti – navíc takové, po jakých jsem v duchu volal roky – dokud se nedá zapéct,  navíc se dá zpracovávat opakovaně. A když začne vysychat, tak stačí přidat kapku Sculpey Softeneru a lze pokračovat dál. Právě hmoty Sculpey (FIMO apod.) se dají koupit v různobarevných odstínech, takže si na své přijde i ten, kdo je nechce barvit. Jenže o tom se teď zmiňovat nebudu, protože předpokládám, že když už dovedeme nabarvit figurku, letadlo, tank… prostě model, nabarvíme barvou i hmotu, kterou necháme zapéct.

A přece plave…

Z mého pohledu člověka, kterého baví figurkařina a snaží se, aby pajďuláček nebyl infantilní hračkou, ale figurkou, se tak nějak automaticky stal někdo, kdo se dívá kolem sebe a pak se snaží věci ze svého okolí převést s větším či menším úspěchem převést na podstavce figurek. Tedy danou věc nějak vymodelovat. Pro to se hodí všelijaké experimentování, poznávání různých technik.

Mezi – pro mne zajímavou - snad proto, že k ní mám blízko – oblast patří také drátkování (to tedy sám nepraktikuji, na to bych neměl trpělivost) a výroba šperků obecně. Ne šperků ze zlata, ale třeba právě z polymerových hmot. A nejen šperků. Stačí prohledat internet a možností a námětů se dá nalézt opravdu nepřeberně. Já však zůstanu u těch šperků.

Před poměrně dlouhou dobou jsem viděl korále vyrobené právě z polymerové hmoty, které vypadaly jako kdyby byly vyrobeny z kamene. Nějakého druhu mramoru. Hned mě napadlo, že by například dlaždice pod nějakou figurkou vypadaly velmi dobře, kdyby byly vyrobeny také tak. Vím, dají se udělat pomocí stříkací pistole a notné dávky trpělivosti. Jenže výsledek není vždy zaručen. Navíc mít po ruce kvalitní stříkací pistoli také není právě samozřejmost. Takže když jsem viděl ty korále, hned jsem si řekl, že to by mohla být snadno upotřebitelná technika ve figurkařině. 

Je zbytečné, abych se tu rozepisoval o tom, jak jsem přivítal, když se mě majitel firmy Decodance, která hmoty Sculpey prodává, zeptal, jestli bych nechtěl vyzkoušet hmotu Sculpey UltraLight. Protože jsem si již této hmoty všiml na stránkách Sculpey.com, tak jsem to uvítal. Viděl jsem v tom příležitost, jak si vyzkoušet výrobu nějakého toho mramoru, či jak to nazvat. Navíc rád zkouším nové věci, tak jsem to s radostí přivítal.

Hmota Sculpey UltraLight je – alespoň se tak dohaduji – primárně určena pro ani ne tak kutily, jako spíše právě pro ty, kteří vyrábějí šperky a různou podobnou domácí tvorbu. Samozřejmě i pro děti. Tedy vlastní zapékání by měly nechat na rodičích! Ona totiž hmota Sculpey je tak lehká, že plave, tedy se z ní dají vyrábět různé plovoucí svíčky, plovoucí hračky dětem do vany apod.. Vedle toho však také dovoluje to, že díky své nízké hmotnosti je přímo ideální na výrobu šperků. A kdo by neměl nikoho, kdo by mohl něco podobného jako šperky dělat, může vyzkoušet z této hmoty vyrobit například nějaké pěkné fantasy listí (takové ty obrovské listy) na nějaké fantasy dioráma. Nebo i do diorámy z jungle. Hmota se dá jednak brousit, tak i barvit. Kdo by ji nechtěl barvit – prodává se jen a pouze v bílé barvě – může ji obarvit tak, že do ní vhněte jinou hmotu. Například FIMO, Sculpey III apod.. Poměr je 60/40 ve prospěch hmoty UltraLight. Na jednom fóru věnovanému této hmotě, jsem se dočetl, že je možné i na základ (tedy lehký) z hmoty UltraLight nanést jinou barevnou polymerovou hmotu, avšak s tím, že nejprve se musí upéct, protože lehce mění během pečení svůj objem (zvětší se), tedy by mohlo dojít k roztržení vrchní vrstvy. Po zapečení je již stálá a nemění se.


Příště se budu věnovat hmotě Sculpey Granitex. Chtěl bych také poděkovat mamce za pomoc s konečným dotvořením šperku, proto pro mě to skončilo ve chvíli, kdy jsem si vyzkoušel, že vytvoření efektu, o který jsem se pokoušel, je opravdu snadnější, než to vypadá. Pokud hmoty – v mém případě černá (Sculpey III) a bílá (UltraLight) – neprohněteme, zůstane černá a bílá. Pokud obě dvě prohněteme do sebe, dostaneme barvu jedinou – šedou.

PS: Myslím, že by nemuselo být k zahození, přitáhnout své protějšky k modelování. Přeci jen každý si může ‚patlat‘ to své. Navíc třeba Marion Ball a Alan Ball to dotáhli takřka k dokonalosti, ne? Takže blíží se Vánoce a jak se říká, tak kdo nemodeluje a nefigurkaří s námi, modeluje a figurkaři proti nám. No nebo je to nějak podobně.
   

čtvrtek 27. října 2011

Jak změkčit Super Sculpey

O tom, že Super Sculpey je nejlepší polymerovou (zapékací) hmotou jsem již napsal vlastní příspěvěk do tohoto blogu. Zda tomu tak je, či není, to si musí každý rozhodnout sám. Pokud se však pro Super Sculpey rozhodnete, jistě se dříve či později dostanete před problém, který vlastně ani problémem není. Totiž budete chtít vymodelovaný výrobek před vlastní zapečením nějak vyhladit. Ano, Sculpey se dá brousit. Jenže přeci jen je dobré zejména malé detaily vyhladit ještě před vlastním zapečením. Jak ale na to? Vedle mechanické cesty, kdy použijeme modelovací nástroje, máme můžeme ještě použít chemii. Konečně pro vlastní finiš je to potřeba. Co tedy můžeme použít?
Pro tento test jsem vybral pět prostředků - jeden přímo určený pro vyhlazování hmoty Sculpey: Sculpey Clay Softener; další pak ředidlo White Spirit, které mi bylo doporučeno; Sansodor (dá se použít také jako White Spirit pro ředění olejových barev, navíc tolik nazapáchá); ředidlo X-20A firmy Tamiya (v modelářská dílně se dá snadno najít, proto jsem ho použil) a nakonec obyčejnou vodu z kohoutku, která podle 'moudrých rad je pro vyhlazování hmoty Super Sculpey naprosto nevhodná.
Jak jsem testoval? Než jsem s testem začal, řekl jsem si, že rozhodnutí nechám na každém. Sice si neodpustí mé oblíbené bodování, ale připojím k testu fotografie a rozhodnutí nechám na každém.

Připravil jsem si proto Super Sculpey obdélníkového tvaru, který jsem rozdělil na pět částí. Do každé jsem obtiskl reliéf, který se pokusím vyhladit s použitím jednotlivých přípravků v pořadí, v jakém jsou na úvodní fotografii - tedy Tamiya X20A; White Spirit; Sansodor; Sculpey Clay Softener a voda. Vlastně jsem se ani nepokoušel reliéf zcela vyhladit - štětec '0' jsem vždy namočil do každého přípravku a několika tahy (asi deseti) jsem vždy přetřel střed každého obdélníku s použitím menší síly. Z toho jsem pořídil fotografii. Nakonec jsem testovací obdélník vysušil ubrouskem a opět vyfotil.

A jak to tedy nakonec dopadlo? Tamiya X-20A je ředidlo akrylových barev Tamiya. Tam nemá konkurenci. Ale jen tam. V tomto testu naprosto propadlo. Tedy ani jsem nic jiného nečekal. Na dalším místě se umístila obyčejná voda. Tedy není až tak obyčejná, protože při troše práce se použít rozhodně dá. Je to ovšem stále z nouze ctnost. Do hmoty Sculpey se nevsákne a pro vyhlazení je proto potřeba vyvinout více síly. To ovšem zase hrozí tím, že si pracně vymodelovaný detail zničíme. S White Spiritem je to lepší. Umístil se na třetím místě a máte-li k němu přístup - prodává se nejen ve výtvarných potřebách - chybu s ním neuděláte. Mezi jeho nevýhody bych řadil to, že přeci jen k tomu není určen a hlavně zapáchá. Nijak moc, ale cítit je a pokud nemáte vlastní dílnu.... Sansodor dopadl lépe. Cítit je mnohem méně, navíc se mi s ním i lépe pracovalo. Jako nevýhodnou bych u něj viděl vyšší cenu. Nejlépe - a navíc s druhou nejmenší cenou (zde voda nemá v našich končinách naštěstí konkurenci) - se umístil Sculpey Clay Softener. Nejen u barev do stříkací pistole platí, že nejlepší je ředidlo - pokud něco podobného je - výrobce. Super Sculpey není sice barva, ale Sculpey Softener je opravdu to nejlepší. Navíc mezi jeho další obrovskou výhodu patří, že stačí použít několik kapek a přeschlý Super Sculpey nemusíme vyhazovat, ale díky Sculpey Softeneru ho vrátíme zpět do života. Tedy vlastně do trouby.



    1. Sculpey Clay Softener   10/10
    2. Sansodor Winsor&Newton  8,5/10
    3. White Spirit   8/10
    4. Voda z kohoutku   7/10
    5. X-20A (ředidlo Tamiya)   0/10

středa 26. října 2011

Golden Demon 2011


Na webu GW byly zveřejněny fotografie vítězných modelů jednotlivých kategorií soutěže Golden Demon UK. Co více si přát jako inspiraci? Snad jen alespoň TOP 10, místo nejlepších tří... :-D

úterý 25. října 2011

Jak na modely technikou airbrush

Tato kniha je novinkou na našem trhu. Na 196 stranách křídového papíru nalezneme desítky fotografií postupu jak pracovat se stříkací pistolí, jak vymaskovat model, stříkat kovové plochy - když řeknu jen barvy Alclad II, jak nastříkat model auta, tanku.... Jen tedy figurkám se autor Brett Green nevěnoval. Vyložené techniky jsou však použitelné na jakémkoli modelu. Zárukou, z mé strany, je skutečnost, že se jedná o publikaci vydanou nakladatelstvím Osprey v roce 2008. Do 27.10.2011 je na knihu na eshopu sleva 25%. Tedy kniha je za 299,- Kč - jinak 399,- Kč. Ačkoli sleva bude asi i tak nějaká.
Sice někdo řekne, že si tu knihu raději někde ukradne... stáhne. Za jednoznačnou výhodu bych pokládal právě to, že kniha je kvalitně vytištěna na kvalitním papíře. A co stránka, to alespoň jedna fotografie. Stránek bez fotografie je v knize opravdu jen málo.

Knihu si může každý prolistovat.

9/10

neděle 23. října 2011

Švadlenka, aneb jak jsem šil babčám jurtu.

Ona to tedy možná jurta není. A ve své podstatě ani není sešitá. Jde o to, že první (a jediný) steh jsem udělal z tmelu Super Sculpey FIRM. Trvalo mi to dlouho. Dost dlouho na to, abych si řekl, že to musím udělat jinak. Byť jsem si totiž již předem do jurty - také udělanou ze SuperSculpey a upečené - udělal předem díry, kde by kožený řemínek měl vést, a navíc jsem si řekl, že by jich nemělo být moc. Přeci jen jsou to postavy podivné, navíc jim určitě nevadí, když na ně táhne, takže proč to šít drobným stehem jako dvojplošník z Velké války, že? Jenže i tak těch budoucích stehů mělo být dost. Takže jsem sáhl po Magic Sculpu, který má tu dobrou vlastnost, že je lepivý než začne zasychat. Využil jsem toho a udělal stehů, co šlo (světlá šedá). Jenže pak mi došel rozdělaný tmel a tak jsem sáhl po Green Sculptu. Přeci jen je na fotce lépe vidět. Jinak rozdíl ve vlastnostech není žádný. Lepí taky tak. Je dobré ho nechat chvilku (méně než deset minut) zavadnout. Lépe se s ním pak pracuje.
Důležité je, že jurta je hotova. Možná jsem mohl na jednotlivých kusech kůže vymodelovat třeba i kusy tlap původního nositele kůže, jenže pak jsem si řekl, že by to jen odvádělo pozornost od obou dam. Či co to vlastně je zač :-). Ještě chvilku a mohou se stěhovat. Snad jen trochu zeslabím hrany. Ale ne moc, takhle se mi to docela líbí. Nechci, aby to působilo dojmem nějaké uhlazenosti, či tak nějak podobně.

čtvrtek 20. října 2011

Nebe & dudy (Citadel Finecast versus 'fine casted')

Jak jsem slíbil, tak činím. Vyfotil jsem několik figurek (ne vždy všech dílů, ale to ani není účelem) od různých výrobců, různých měřítek, resp. velikostí. Pro představu o tom, jak mizerně je Citadel Finecast udělaný to ovšem stačí.
Je pravda, že Lhamaean je 28mm, tedy malá figurka, ovšem na druhou stranu i na fotografii se dá najít jedna podobná figurka - nekromancer od Maow. Kvalitu odlití posuďte sami. Nevím o tom, že by kterýkoli z těchto výrobců vykřikoval do světa, že je to zlom ve wargamingu. Mimochodem v kovu je to podobné - Citadel Miniatures na kokurenci v kvalitě odlití nemá. A co se týká odlévání z resinu, dá se najít i něco horší. Teď mě napadá například firma Andrea, která jak dobře umí odlévat z kovu, tak jejich resinové odlitky jsou děs a hrůza. Tedy to, co mám od nich doma. Dva ze tří - a to mi jako náhoda nepřijde.
Teď však sami posuďte, zda jsem měl pravdu, když jsem Citadel Finecast označil jako Lepší průměr. No možná jsem mohl zůstat u průměru.
Jen mě mrzí, že figurku od Polarisu. Ale už je v základu. Alespoň že je na fotce i figurka od JMD, jejíž produkci já osobně považuji za to nejlepší, co lze koupit. Překvapením pro mně pak jsou figurky od M Models. Ne snad přímo skulptem, ale rozhodně kvalitou odlití a cenou - na eday jsem si koupil tři, každou za 150,- Kč. Tedy podle mého opravdu již není žádný důvod, proč si kupovat opajclé kopie.

středa 19. října 2011

Dark Eldar Lhamaean - začištění

Železo se má kout, dokud je žhavé. Takže jsem se tedy ihned pustil do začišťování figurky.
Jak se znám, tak jestliže při barvení najdu něco, co jsem přehlédl, ale snad to již nebude nic velkého.

Na čepeli meče si můžete všimnout, jak vypadají nálitky, pozůstatky, po technologických nálitcích, kudy během odlévání odcházel vzduch, resp. byl vstřikován resin. Podle mého se jedná právě o něco, co by si mohl Games Workshop odpustit a figurky prodávat bez těchto nálitků. Když jsem varoval před tím, aby se každý, kdo bude figurku začišťovat, vyvaroval toho, aby z figurky odlámal tyto zbytečné nálitky, měl jsem na mysli to, že pokud by se někdo pro odlamování rozhodl, velmi pravděpodobně by si přidělal zbytečnou práci. Vzhledem k počtu těchto nálitků by se totiž stalo to, že by s nálitkem odlomil i kousek figurky a následný kráter by musel tmelit. Resin mi totiž při práci připadal jako plast. Pravda pružnější, ale přesto plast. Do určité míry se ohne, pak však praskne. To myslím zejména na čepel dýky, kterou má ve vlasech. Místo hrubé síly je proto potřeba použít ostrý skalpel a brusný papír. Alespoň hrubost 400. Spíše však jemnější, protože přebrušováním větších ploch - zda například sukně - by se povrch poškrábal.    
Sukni jsem vzhledem ke její nerovnosti způsobené špatnou výrobou figurky přetřel Liquid Green Stuffem. Ten jsem nechal asi dvacet minut řádně zaschnout, pak jsem ho přebrousil. Musím říci, že hodnocení 10/10 jsem mu dal zcela právem. Neskutečně urychluje práci právě na velkých poškrábaných plochách.
Jedinou bublinu - podle toho se dá poznat nekvalitně odlitý resin, resp. u komerčně prodávaných věcí by něco podobného být nemělo - jsem našel na vnitřní (pravé) straně chodidla. Protože to je naštěstí část figurky, která není příliš vidět, nic jsem netmelil a bublinu vybrousil.

Nakonec jsem figurku přestříkal nejprve černým (= stín) pak bílým (= světlo) sprejem Citadel. Nálitky na meči jsem již odstranil :-).

Závěrem musím říci, že figurka je to opravdu povedená. I přes poměrně velkou práci nakonec vypadá hezky. Tedy jak ji nakonec namaluji, to již nebude případně chybou figurky, ale mou vlastní. Neodpustím si však, že co někdo, kdo má mnohaletou praxi (ach jo, ten čas letí :-( ) a zvládne poměrně rychle > celkový čas necelé dvě hodiny - to může být pro začátečníka nepřekonatelný problém, který mu to otráví natolik, že se na to nakonec vykašle. A to by byla chyba. Abyste však neřekli, že jsem tu jen vyprávěl o figurkách jiných výrobců - lépe odlitých -  udělám několik fotografií figurek tak, jak vypadají, když se vyndají z krabičky. V porovnání s 'úplně nejvíc nelepším' Citadel Finecastem je to opravdu propastný rozdíl.

Dark Eldar Lhamaean - fotografie

Jak jsem již dříve psal, tak skulpt velmi podařený - osobně se mi opravdu moc líbí. Provedení poměrně zlé. Dá to práci, figurku z rámečku vykutat, opravit chyby. Rozhodně pozor na nějaké vylamování. Liguid Green Stuff se bude jistě hodit. Už je mi jasné, proč ho začali prodávat. Aspoň že tak.

Kdyby cena byla poloviční, dejme tomu. Přesto však mi to přijde jako neúcta vůči těm, kteří nemají s resinem moc zkušeností, navíc se blíží oné věkové hranici dvanáct bez ono plus.

úterý 18. října 2011

Citadel Finecast


O úžasné novince, která změní wargamingovou komunitu jednou provždy, jste se mohli dočíst v časopise White Dwarf 378 (červen 2011). Více než patnáct stránek (!) bylo věnováno novince, kterou ve firmě Games Workshop nazvali Citadel Finecast.


Citadel Finecast znamená jediné: figurky od Games Workshopu se vyrábějí z resinu. Připomínám, že do této chvíle byly figurky vyráběny buď z bílého kovu, nebo z plastu. Firma se postupně zlepšovala, figurky vypadaly lépe a lépe – například poslední plastikoví kostlivci se opravdu povedli. U kovových figurek jsem nabyl dojmu, že když si vyberete dobrou figurku (tedy máte to štěstí, ono totiž v blisteru toho moc vidět nebylo, tak to nedá ani moc práce a můžete ihned malovat. Ovšem pokud to štěstí nemáte, tak bohužel: na řadu přichází tmel a spousta (zbytečné) práce s nejistým výsledkem. Prostě občas se to nepovedlo. Někdy jste narazili na přesazenou formu. S tím se toho pak moc dělat ani nedalo. Za hodně peněz zatraceně málo muziky. S velkým očekáváním jsem si proto přečetl celý článek o Citadel Finecastu a čekal na to, až se mi nějaká figurka vyrobená z resinu dostane do rukou. Přiznám se, že jsem ani nečekal, že to bude tak, jak v časopise píší (White Dwarf je ve své podstatě reklamním časopisem GW, takže těžko může  být kritický sám k sobě.) 

Dark Eldar Lhamaean

Tak se jmenuje figurka, která se mi zalíbila a proto jsem si ji objednal. Ono vůbec Temní Elfové jsou docela sympaťáci. Nejsou moc ujetí, jako jiné rasy. A Lhamaean mě doslova lákala k tomu, abych si ji namaloval.

Když dorazila objednávka s figurkou, byl jsem na první pohled příjemně překvapený – blister s figurkou vyrobený z acetátové fólie figurku příliš nezakrýval, takže první letmý pohled mi prozradil, že se kvalita opravdu zlepšila. Jenže jak už to tak bývá, tak po prvním pohledu přichází i ten druhý, který s sebou přináší nejedno ‚ALE‘. Stejně tak tomu bylo i v tomto případě.

Abych se k figurce dostal, musel jsem blister rozříznout skalpelem. Jasně, co je na tom, jako bych slyšel. Jenže jelikož jsou figurky Citadel primárně určeny pro hráče, tak si myslím, že zdaleka ne všichni mezi nimi jsou zruční dost na to, aby se jim to povedlo bez toho, aby s blisterem nerozřezali i sebe. Zvláště tedy, kdy ne krabičce je 12+. Ale budiž, z toho se nestřílí. Sice mě nenapadá žádný jiný výrobce, který by ze svých blisterů vytvořil takřka nedobytný trezor – navíc jak ho jednou rozřežete, už s tím nic neuděláte. Figurku musí dát jinam, nebo přelepit páskou.

Blister již ale mám rozřezaný, takže jaká je figurka. Jedním slovem dobrá, nikoli úžasná, jak psali v Trpaslíkovi, ale dobrá. Protože mi rukama již prošlo poměrně dost resinových figurek, myslím, že mohu trochu srovnávat.

Nejprve nesmím zapomenout na to, že forma Games Workshop není zdaleka první, kdo přišel na to, že se figurky dají odlévat z resinu.  Bohužel to podle toho i vypadá. Tedy viděl jsem jen jednu figurku odlitou touto metodou, takže nechci příliš generalizovat, ovšem i tak se toho dá poměrně hodně poznat. Jednak to, že si pánové v Games Workshopu šetří práci s tím, aby prodávali figurku očištěnou. Očištěnou minimálně od licího rámečku a dalších přebytečných nálitků. Já jen nevím, jestli to je proto, že nechtěli zaplatit pracovníky, kteří by to udělali již ve výrobě, nebo – a to mi přijde pravděpodobnější – se jen báli, že budou mít velký počet ‚zmetků‘ než se produkt dostane k zákazníkovi. Tedy asi se řídili heslem: ‚Ulom si to sám‘. A tady bych nalezl další ‚ALE‘: není to výtka vůči těm, kteří si tu figurku koupí, namalují, dají do vitrínky a je to. Jenže ona je to figurka určená na hraní. A tam si moc nedovedu, tedy spíše dovedu L, představit, jak se budou odlamovat malé části jako jsou čepele, antény vysílaček apod.. Třeba se platu, ale resin je resin. Navíc hráči, kteří jsou zvyklí na kovové figurky…

Vlastní odlití figurky je jinak opravdu mnohem lepší, než jak by figurka vypadala, kdyby byla odlita z bílého kovu. Neubráním se však dojmu, že uvedení Citadel Finecastu (resinových figurek) je sice velkou změnou pro Games Workshop, ale nikoli pro wargamingový svět.

Abych ale jen nehaněl – chybu neudělá nikdo, kdo si figurku koupí. Musí jen počítat s větším množstvím práce, ne tak kvalitním odlitím (v porovnání například s JMD, figurkou od Studio McVey a kdo viděl například poslední figurku od českého Polaris Minoru, musí mi dát zapravdu v tom, že na tuto metu Citadel Finecast ještě nemá. Na figurkách od GW se mi líbí jejich skulpt. Proto si je budu kupovat i dál. Konečně jednou za čas, když peněženka dovolí, proč ne. A tady máme to poslední ‚ALE‘ – na trhu (nejen) v České republice se dají sehnat figurky (třeba i 54 mm, ne jen 28 mm), které jsou odlité lépe a stojí méně. Ono totiž jestli něco GW udělalo, pak to, že již tak drahé figurky zdražilo. Tedy resinová vyjde dráž než stejná z bílého kovu.

Mé hodnocení, když tak rád hodnotím? Až do této chvíle jsem si připadal jako někdo, kdo buď není soudný, nebo si o něm ostatní říkají, že určitě zaplacený, že dává tak vysoké hodnocení. Takže tentokrát ne. Když pominu, že se mi opravdu líbí skulpt výše jmenované figurky a že bych si ji koupil tak jako tak, musím celkové hodnocení Citadel Finecastu dát až na celkových 6,5 / 10. Pokud nechcete konkrétní figurku, tak si dvakrát rozmyslete, jestli se vám chce utrácet tolik peněz.  

6,5 / 10
Lepší průměr

Liquid Green Stuff

Citadel Liquid Green Stuff  (LGS) je novinkou firmy Games Workshop, která ho prodává od září tohoto roku (2011). Jedná se o epoxidový tekutý tmel kašovité konzistence zelené barvy. Nezapáchá a je ředitelný vodou. Dá se případně i naředit tak, aby neměl tak hustou konzistenci. Pokud ho budeme chtít naředit, rozhodně není dobré LGS ředit v lahvičce, ale vždy mimo ni. Lahvička je stará známá lahvička, ve které GW prodává své barvy a washe Citadel.
Nanášení tmelu je jednoduché - platí i zde, že méně je více. LGS můžeme nanášet například párátkem, nebo štětcem... Pokud použijeme štětec, nesmíme - pokud máme štětec rádi - ho po skončení práce zapomenout vymýt.
GW s tímto produktem přišel - alespoň se tak domnívám - jako s doplňkem své nové řady Citadel Finecast, což jsou figurky vyráběné z resinu. Nikoli z bílého kovu, jak bylo zvykem. Ovšem i na tyto figurky můžeme LGS použít. Stejně tak jako na plastové figurky, plastové modely...
Games Workshop s tímto produktem opravdu trefil do černého. Na velké plochy je stále lepší běžný Green Stuff, či podobný tmel. Je ovšem ideální na drobnosti, vyplnění bublinek ve špatně odlité části resinu, zalití různých škrábanců, propadlin... A protože je tekutý, zateče i do opravdu drobných škrábanců a nerovností. Navíc se prodává za poměrně nízkou cenu a podle mého má velmi dobrý poměr výkon a cena.

Cena: 
              65,- Kč Fantasy.cz
              60,- Kč Černý rytíř
              Ł2,30 Games Workshop.com   

10/10
Rozhodně doporučuji 



Podle mého by se mohl hodit nejen figurkářům, ale i všem dalším modelářům.

středa 12. října 2011

Tři sestry... první ze tří

Blog se jmenuje akrylem (tedy klidně i olejem apod.), ale již poměrně dlouho jsem nic nenamaloval. Skoro měsíc. Takže první ze tří... Mám ještě dvě další. Ty jsou v surfu. Na malbu moc nehleďte. Snad moc nezlikviduje skulpt. Ten se Sašovi povedl a vážně doufám, že najde čas a chuť na další své skulpty. Měl bych i nějaký nápad, co by mohl udělat dalšího. Snad se mi ho k tomu podaří nějak 'dokopat' :-).

neděle 9. října 2011

Silikonové dvousložkové pasty aneb Kopie čehokoli podruhé

Dalším způsobem, jak vytvořit kopii toho, takřka čehokoli, je použití libovolné silikonové pasty. Na našem trhu je poměrně snadno dostupná silikonová pasta Siligum. Dále se můžeme setkat například s pastou blu-stuff. Pasta Siligum se prodává v balení o hmotnosti sto a tři sta gramů. Blu-stuff pak - soudím jen dle stránek výrobce - ve stogramovém balení. Siligum jsem někdy v září 2011 koupil v prodejně pro výtvarníky za 262,- Kč, Blu-stuff pak je nabízen za Ł9,99 (plus poštovné). Myslím, že finančně levněji vyjde nákup Siligumu v ČR. Navíc odpadne i poměrně vysoké poštovné, případně můžeme objednat větší balení apod.. Je to na každém.

Ať již koupíme cokoli, získáme dvě dózičky se dvěma složkami - světlou a modrou. Na barvě asi moc nezáleží. V poměru 50:50 je smícháme a do půl minuty (= ihned) otiskneme to, co otisknout chceme. Během další chvíle se forma vytvrdí a můžeme kopírovat.

Práce s vytvořenou formou je velmi pohodlná, vydrží. Jen tedy doporučuji raději moc nešetřit a udělat silnější stěny formy (použít více materiálu). Forma pak více vydrží. Na přiloženém videu je postup práce jasně vidět.


Kopii jsem vždy vytvářel z dvousložkového tmelu. Nevím, jak by reagovala na zapečení. Z osobní zkušenosti doporučuji mít k dispozici jak Mold Maker, tak i Siligum/Blu-stuff. Určitě obě možnosti využijete.

Výhody:
- rychlá výroba forem, resp. kopií
- nemusí se zapékat, kopii tedy můžeme udělat i tam, kde nemáme k dispozici pečící troubu
- relativně snadná dostupnost

Nevýhody:

- relativně vysoká cena, nehodí se na velké formy > ty udělat lze ale není to příliš ekonomické
- po smísení obou složek musíme ihned sejmout otisk požadovaného předmětu
- nedáme-li si pozor a formu uděláme příliš slabou, může se trhat

Závěr: rozhodně doporučuji


9 / 10

čtvrtek 6. října 2011

Figurka 1/35

Tímto příspěvkem začínám další sérii příspěvků. Tentokrát na téma skulptění vlastní figurky.  Rozhodl jsem se pro měřítko 1/35, protože mám v zásobě pár krabic figurek od firmy Dragon. Tedy pokud se mi skulptění nebude dařit podle představ, pomohu si některými díly (asi hlava a ruce) z komerčně prodávané stavebnice. Na každý pád je důležité začít.

Já začal tak, že jsem si podle obrázku udělal drátěnou kostru, na kterou jsem nanesl základní vrstvu Super Sculpey.

Dále jsem pokračoval tak, že jsem začal tvořit svalovou hmotu pomocí Magic Sculpu. Protože figurka bude oblečená, nebylo třeba příliš dopodrobna modelovat jednotlivé svalové skupiny, které nebudou vidět. Přesto je dobré je v základech udělat, protože šaty je budou kopírovat.