Barvy Lifecolor

V minulém článku věnovaném akrylovým barvám jsem psal o barvách Citadel společnosti Games Workshop.
Další na řadě jsou barvy Lifecolor. Ozkoušet jsem mohl je barvy ze setů Lifecolor (LC). Lifecolor sety představují jak kamuflážní sety, tedy barvy pokrývající základní kamuflážní odstíny wehrmachtu, sovětské, britské, americké, finské, italské…, tak i sety určené pro malování figurek – například americké uniformy (vlastně dva sety), německé uniformy… Dále pak samostatný set určený na malování lidských obličejů. Poslední novinkou pak byl set na barvu kovu nejen zbraní, který byl následován setem věnovaným černé barvě, resp. barvě černé gumy.

Výhody setů Lifecolor

Pokud pominu to, že se jedná o akrylové barvy – tedy bez zápachu – tak hlavní výhodou dobře sestavených setů je, že doslova provedou uživatele malováním dané barvy. Z druhé strany krabičky s (většinou) šesti lahvičkami barev sestavených do trojice Základ-Stín-Světlo pak najdeme názornou ukázku, jak a co vypadá. Rozhodně si nemusíme lámat hlavu s tím, kolik procent toho či onoho. Odstín máme namíchaný. Platí zde více než jinde, že je třeba experimentovat. Napsané to však vypadá výrazně obtížněji než při práci se samotnou barvou – v dohledné době na tomto blogu naleznete článek o rzi, tedy využití těchto barev v praxi. 

Postřehy při práci s barvami Lifecolor
-    Malujeme-li štětcem, barvy je zcela dostačující ředění barev vodou.
-    Používáme-li stříkací pistoli, je lepší používat originální ředidlo. Získáme pak mnohem hezčí povrch.
-    Barvu je lepší míchat na paletce. Tato rada je však univerzální a platí pro barvy obecně.
-    Pokud jsme si namíchali větší množství barvy, je nejlepší si přebytečnou namíchanou barvu přelít do prázdné lahvičky. Pro barvy Lifecolor je k dostání tzv. Master Mixer. Je to krabička velikosti běžné krabičky od LC setů, obsahuje však prázdné lahvičky, kam můžeme nalít nevyužitou namíchanou barvu.

Dostupnost barev Lifecolor

V současné době dostupnost barev Lifecolor je v ČR obtížnější. Ovšem doufám, že se jedná o přechodný stav. V každém případě mohu potvrdit, že jednotlivé barvy ze setů (i jednotlivé sety) jsou dostupné v internetovém obchodě modelbox. Na každý pád se vyplatí přímo oslovit pracovníky tohoto e-shopu. V mém případě se to vyplatilo, set mám doma. Přístup ze strany e-shopu byl velmi dobrý, na objednávku jsem nemusel příliš čekat. V porovnání s jiným internetovým obchodem je to opravdu jako ono pověstné 'nebe a dudy'.

Přímém pokračování tohoto článku se budu věnovat názorné ukázce práce se setem Rust and Dust, tedy rez a prach.

Nástroje na modelování

Pro vážnější práci s jakoukoli modelovací hmotou bude vedle vlastních rukou – což je mimochodem ten hlavní modelovací nástroj – potřebovat i další modelovací nástroje.

Výběr máme již naštěstí veliký a ani po stránce cenové nebudeme zklamáni.

Já budu na následujících řádcích psát o nástrojích, které mám doma a které jsem si pořídil v průběhu let. Na rozdíl od štětců je to tak, že při správném používání nás nástroje přežijí. Není to snad proto, že si pletu délku lidského života s délkou života jepice, ten důvod je v tom, že pokud budeme nástroj používat jen pro účel, pro který byl vyroben, zničit se nedá. Je však třeba to mít na paměti zejména před samotným nákupem.

**************

01 – tyto nástroje v Čechách koupíme v každém lepší papírnictví. Slovo lepší používám proto, že v tom opravdu lepším si budete moci vybrat. Jsou určeny pro modelování z hmot jako jsou vypalovací hlíny. Proto jsou poněkud větší, než by bylo potřeba pro práci s polymerovou hmotou, ovšem při práci například na podstavci, diorámátku… jsou naprosto ideální. Stojí okolo 30,- Kč (2011, před zvýšením DPH). Jsou vyrobeny z tvrdého dřeva. Této skutečnosti si osobně velmi cením, protože se s nimi velmi dobře pracuje v tom směru, že nezanechávají nechtěnou stopu na rozpracované hmotě. Navíc jejich tvar není samoúčelný, prodávají se v různých tvarech. A pokud by se přeci jen poničil, je lepší koupit nový. Můžeme si je vyrobit sami doma – dostačující je například dřívko o nanuku, které opracujeme. Jenže přeci jen je dobré mít doma i originál. Z mého pohledu je to dobrá investice, navíc právě v tom lepším papírnictví si budeme moci nástroj i prohlédnou, zjistit, jak ‚sedí v ruce‘. Což i doporučuji.

02 – Tyto nástroje jsou ‚doma vyrobené‘. Dříve či později si každý vyrobí svůj vlastní nástroj. Stejně jako si každý z nabídky prodávaných nástrojů vybere ten/ty svůj nej, každý si vyrobí i ty, které potřebuje. Někdy se i vyplatí jen pečlivě pozorovat okolí a na modelování použít i věc, kterou by ostatní na něco podobného nikdy nepoužili. Výsledky jsou však mnohokrát překvapující. Výrobní cena podobného nástroje je v řádu korun.

03 a 04 – Šídla a jehly řadím spíše do kategorie doma vyrobených nástrojů. Přesto se mi velmi osvědčily, navíc se dají využít i na jinou práci – například začišťování figurek a modelů obecně. Ty lepší jsou dražší, ovšem mám je doma již řadu let a pokud je neztratím, nezničím, určitě mě přežijí.

05 – Tato umělecká jsou opět z nabídky firmy koh-i-noor (dělal jsem větší nákup). Opět jsou navržena pro potřeby spíše sochařů a slouží – proto ostatně i onen tvar – zejména k vydlabávání obrobků před samotným vypálením. Tedy nejen tak. Jejich výhodou je opět to, že jsou kvalitně vyrobeny, hezky sedí v ruce a použitý kov je opravdu odolný. Platí opět to, co jsem napsal u bodu 01.

06 – Tyto nástroje patří k výtvarné technice zvané embossing. Tuto techniku tu teď nebudu vysvětlovat. Snad jen řeknu, že se jedná o vymačkávání a vytlačování papíru vhodnými nástroji. Kdo by se chtěl s touto technikou více seznámit, stačí v libovolném vyhledávači zadat ‚embossing‘. Protože je tento blog zaměřený spíše směrem k obci modelářské, tak řeknu ‚suchý obtisk‘, případně ‚propisot‘. A k tomu je právě potřeba podobný nástroj – místo špičatého hrotu kulička. Při práci s polymerovými hmotami se ale hodí také. Spíše teda větší kulička na konci – nástroje můžeme koupit různé, proto si na to dejte pozor.

07 – Štětce s pryžovým hrotem jsou ideální pro samotný závěr práce. Pokud nechceme (bylo by to obtížné, ne však nemožné), neuděláme s jejich pomocí ostrý zásek. Navíc s jejich pomocí můžeme vyhladit výrobek před samotným zapečením, pokud se vlastními prsty nedostaneme na požadovaná místa. Rozhodně užitečná věc. Navíc připomínám i možnost udělat si podobný nástroj/hrot doma při použití Sculpey Mold Makeru, který pak jen zasadíme do násadky.

08 – Zubařské nástroje/nástroje na modelování  . Byť používám jen některé (asi tak tři, čtyři), je jich na fotografii tolik, protože se prodávají většinou v sadách. Opět vynikající věc. Jejich cena není příliš vysoká, ovšem dejte si velký pozor na to, pokud budete kupovat jednotlivý – a předražený – nástroj. Přeci je skutečnost, kdy za jednotlivý nástroj  s logem známé modelářské firmy, dáte kolikrát více než za ten stejný nástroj v sadě se čtyřmi dalšími… no kdo chce kam, pomozme mu tam. Navíc pokud si pořizujeme sadu nástrojů určenou pro práci s modelářskou hmotou, jsou v sadě takové nástroje, které využijeme.

09 – Šroubováky jsem dal při fotografování na podložku proto, že na ně bylo místo. Používám je poměrně často, ovšem spíše bych měl tuto část nazval ‚co dům dal‘. Navíc jsou zadarmo. Stejně jako různé kamínky, zmačkaný alobal… to ostatně nechám na každém, Za chvilku přiletí Ježíšek a třeba přinese i nějakou tu polymerovou hmotu. Takže nebudu zdržovat a rychle pod stromeček. Já tedy žádnou polymerovou hmotu nedostanu. Nechtělo se mi na Ježíška čekat. 

Vánoce, Vánoce přicházejí...

Přeji všem vše nejlepší do roku 2012 a hodně dárků pod stromeček. Zachovejte přízeň tomuto blogu - to zase udělá radost mně. Díky, Martin 'lopee'

Driftujeme, driftujeme...

Je to sice reklamní video, jenže dost povedené. Já navíc konečně  viděl, jak se má správně jezdit smykem. Musí to mít ale sakra velkou spotřebu nových pneumatik. Pro rohlíky budu jezdit raději pořád stejně...

Má rád svou práci

Snad je to náhoda, ale i o dalším terminátorovi se dá bez uzardění říci, že má rád svou práci. Je to sice morbidní, ale podle mého nejlepší scéna z celého (a nepříliš povedeného) seriálu Terminátor: Příběh Sáry Connorové. Jinak hudba Johnny Cash a skladba 'The Man Comes Around'. Když nad tím tak přemýšlím, tak i čtyři jezdci Apokalypsy svou práci dělali s radostí a potěšením. Poslední sloka hovoří za vše:


And I heard as it were the noise of thunder
One of the four beasts saying, "Come and see",
And I saw and behold a white horse

...

And I heard a voice in the midst of the four beasts
And I looked and behold, a pale horse
And his name that sat on it was Death
And Hell followed with him.


Snad si tito čtyři jezdci dají ještě pokoj a budeme si moci v klidu dělat figurky.  Kdyby však režisér seriálu věnoval své práci tolik času a píle jako Johnny Cash svým písničkám, tak seriál nemusel končit po dvou sezónách. Tahle scéna se ale rozhodně povedla, nemyslíte?

Když dvě koule jsou více než jedna

Než jsem začal psát tento příspěvek, ptal jsem se sám sebe, jaký úvodní titulek použít. Věděl jsem, co chci napsat, ale jak? Takže jsem napsání příspěvku odložil a raději jsem se pustil do praktického testu. Tedy nejednalo se již ani o test, protože od jisté doby s hmotou Sculpey ani jinak nepracuji, a doufal jsem, že během focení postupu mě napadne, jak dát příspěvek dohromady.

Samotná práce s hmotou Sculpey je tak jednoduchá, jak jen může být. Jednoduše si uřízneme, utrhneme (já dávám přednost noži) kousek hmoty Sculpey, kterou zpracujeme, případné zbytky vrátíme do krabičky, případně si ještě uškubneme další kousek. Kdo s hmotou Sculpey pracoval, jistě tohle ví. Kdo však s hmotou Sculpey pracuje teprve chvilku, případně jen jednou za čas, neví možná, že dvě koule jsou opravdu více než jedna.Nemyslím to opravdu jinak, než že hmota Super Sculpey Firm Grey (šedá) se chová opravdu mnohem lépe, když ji smísíme s hmotou  Super Sculpey (růžová).  

Pokud se tyto dvě hmoty smísí dohromady, získáme opět šedou hmotu, ovšem vedle toho, že bude světlejší, bude mít výrazně lepší pracovní vlastnosti.  Samotná Sculpey Firm je opravdu velmi dobrá hmota. Ovšem v porovnání s ‚novou‘ hmotou se s ní tak dobře nepracuje. Sculpey Firm má – a toho jste si jistě všimli – snahu se třepit, pokud ji budeme chtít vyválet na velmi tenkou vrstvu. Stejně tak se někdy může (snad je to i mou neopatrností) roztrhnout, pokud se budeme snažit o drobný detail. Drobný ale dlouhý – například vypáranou nit. Hmota je také poměrně tvrdá a musíme ji velmi dobře zpracovat. Navíc nesmí zatuhnout, to ji nedělá dobře. Sice se tím nezničí, ale není již tak tvárná.

Super Sculpey (růžová) je naopak v mnoha ohledech opakem Sculpey Firm – je tvárná a měkká. Bohužel za to zaplatíme tím, že již nedrží detail tak dobře, jak by se nám při modelování líbilo. A navíc mi přijde i trošičku lepivá.

Bylo by krásné, kdybychom měli hmotu, která by měla všechny zmíněné výborné vlastnosti, ale již neměla ty špatné. Řešení je velmi prosté – z hmoty Sculpey Firm si uválíme kuličku. Z hmoty Super Sculpey uválíme druhou trošku menší (záleží na tom, jaké vlastnosti požadujeme, zda měkčí hmotu – pak více růžové – či naopak nám jde o detail – pak více šedé. Tyto dvě kuličky pak důkladně promícháme a... můžeme tvořit. Výsledná hmota se dá krásně rozválet do plochy, věrně kopíruje povrch (pokud přidáme i Sculpey Ultra Light, bude i plavat :-) )… prostě a jednoduše získáme perfektní hmotu, která se musí jen zapéct. Výhodou je, že dobře drží detail, takže při troše snahy si můžeme klidně vymodelovat i různé plachty, vlajky… cokoli.

Jinak samozřejmě můžeme Sculpey Firm míchat navzájem i s jakoukoli jinou polymerovou hmotou, která se zapeče při +/- 130°C.

PS: K tomu nadpisu – jednak se hmota ve formě vyválené koule nejlépe odměřuje, navíc nadpis ‚Když dvě placky jsou více než jedna,‘ mi přišel takový divný. Ovšem pokud chcete, klidně si uplácejte třeba krychličky. Hlavně to zkuste… ;-)

T-1000 was sent to terminate ...

Někdo bere svou práci jako poslání. Druhý bere poslání jako svou práci. A pro třetího je to navíc zábava. 

Diorámy II

Posledním počinem společnosti Aeromedia na poli modelářském je speciál časopisu Modelář s názvem Diorámy II. Na devadesáti stranách nalezneme více než patnáct článků věnovaných tvorbě diorám. Ovšem nejen těm. Takřka naprostá většina článků je pěkně a srozumitelně napsána. V některých článcích je podrobně rozepsána tvorba vody, malování figurky sovětského pěšáka, něco o rzi, prachu, cihlách... Vše navíc na kvalitním papíře a spoustou fotografií.

Cena 199,. Kč mi nepřijde nijak nízká. Řekl bych, že cizojazyčné tituly se vedle této publikace v tomto ohledu pojednou nezdají již tak příliš drahé. Publikace je však v češtině. Také zde budeme marně hledat více či méně vtipné sloupky, které tak nějak jen zabíraly místo v časopise Modelář a byly pro mne důvodem ho přestat kupovat. To rozhodně v tomto případě neplatí a byť se svým způsobem jedná o raritu, protože publikace byla - alespoň v naší místní modelářské prodejně - na objednávku, je to opravdu záslužný počin. Prolistovat by ji měli nejen modeláři. Dovolím si zakončit malou poznámkou - v článcích sice naleznete způsoby, jak se dobrat k vysněnému cíli, ovšem cest existuje velmi často několik. Navíc nic nevyrovná to, že si každý bude hledat tu svou. Na každý pád šéfredaktor (Jezevčík) odvedl velmi dobrou práci.

+ kvalita fotografií

+ je to i o figurkách malovaných akrylem :-D

+ 95% přínosných článků

+ diorámy s vodou

+ dá se prohlížet opakovaně

+/- cena

- některé články by mohly být kratší (je to ovšem možná jen můj subjektivní dojem)

9,5 / 10

M*A*S*H - Sherman Potter odešel

Ve věku 96 let zemřel Harry Morgan - známější jako plukovník Sherman T. Potter ze seriálu M*A*S*H. Požehnaný věk, ale myslím, že díky seriálu M*A*S*H tu bude stále. Zní to pateticky, jenže já myslím, že v tomhle případě je to na místě. Navíc jestli se dá říci o nějakém seriálu, kde takřka všichni hrají v uniformách, létají tam vojenské vrtulníky, střílí se, že je to přitom silně protiválečný seriál, je to právě M*A*S*H.

Vytlačovací formy

Vytlačovací formy nejsou vůbec vynález poslední doby. Minulý víkend jsem se byl podívat na výstavu zbraní v našem muzeu a jedna z přidružených výstav, kterou tam měli, byla i výstava věnovaná perníkům a vánočnímu cukroví. Mluvím o tom proto, že mimo jiného tam byly vystaveny i pryžové formy na želé z minulého století. Ve své podstatě jsou vytlačovací formy obdobou těchto forem.

Co nám ale přinesou tyto formy za výhody při práci s modelovacími hmotami? Jedna nesmím zapomenout na to, že jsou vhodné nejen pro polymerové hmoty, ale i pro ostatní hmoty a vosky na výrobu svíček. Jde o to, aby to, co bude chtít ve formě otisknout, nebylo nijak agresivní a formu nezničilo. Forma je však vyrobena z nějakého druhu gumy, tedy by měla i poměrně dost vydržet. Určitě je však dobré to vyzkoušet na kousku formy.

K polymerovým hmotám Sculpey se však chová skvěle. Ještě lépe se s ní však pracuje. Práce je jednoduchá a rychlá. Musím se přiznat, že jsem zkusil, jak dlouho bude trvat, než s pomocí této formy udělám figuru. Zhruba třetinu prvního poločasu zápasu Plzně s AC Milán.

Rozhodně je dobré nejprve vnitřek formy poprášit dětským zásypem. Nemusí se jednat o nějakou silnější vrstvu – ta by spíše uškodila – ale naopak bohatě stačí poprášit vnitřek formy  pomocí starého štětce. Pokud i přesto trocha prášku zůstane na vyjmutém dílu z formy, pomocí štětce se snadno odstraní. Raději jsem opět místo popisu přiložil fotografie. Vyjímat otisknutý díl je dobré od strany, kde je nejmenší počet detailů. Neponičíme je tak. Pokud se to přesto nepodaří, nevadí – formu můžeme opakovaně použít a díl otisknout znovu. Výrobek musíme z formy vyndat, teprve pak zapéct. Forma se nezapéká!

Detaily a vyhlazování

Otisknutý díl můžeme i z rubu domodelovat ještě ve formě, případně díl vyhladit, vypálit a zbývající část domodelovat potom. Sculpey můžeme opakovaně zapékat a pokud si pohlídáme teplotu, hmota nepraská.  

Pokud se s tím spokojíme, nemusíme výsledný kus vyhlazovat. Ovšem přeci jen to vidět jen (opět odkazuji na obrázek). Vyhlazovat můžeme s použitím nástrojů, nebo s použitím chemie, tedy prostředků jako je White Spirit, či Sculpey Clay Softener. Je to opravdu na každém. Nakonec jsem se pokusil jednu ruku zpracovat v poněkud delším čase (asi 20 minut). Vyšla mi z toho poklona ve stylu ‚Mirku, jsi jednička‘. Je. Snad to nikoho nepohoršilo, ale prostě nešlo jinak. Je to totiž i šikovná věc na ukázku toho, že prsty jdou snadno ohnout v kloubcích - tedy místech, kde kloubky jinak jsou. Pokud se rozhodneme pro zapečení, není třeba vše vyhlazovat před samotným zapečením. Hmota se po zapečení dobře brousí a řeže. Navíc nehrozí poškození nevypečené (a tedy měkké) hmoty.

Pokud budeme chtít ohnout ruku, nohu… je dobré vyříznout trojúhelníkovou část ve vnitřní části kloubu (pozor! – nezapomeňte na základy anatomie), končetinu ohnout a případně dotmelit.

Vytlačovací formy jsou dobré pro všechny ty, kteří si chtějí vyzkoušet práci s polymerovou hmotou. Jsou anatomicky dost věrné na to, aby stálo za to s nimi pracovat a zkoušet si různé postupy a techniky.  

Lopeeho pozdní páteční odpoledne.

V rámci mé soukromé osvěty polymerových hmot v blízkém i vzdálenějším okolí, jsem si objednal vytlačovací formy na polymerové hmoty. Pro sebe jsem v nich viděl užitek v tom, že si tak nějak pořád říkám, že praxe je právě oboru takového toho domácího patlání je potřebná a mohu si vyzkoušet nové techniky, navíc je vtlačovací forma ideální v tom, že takřka bez práce lze získat něco, co by někdo možná ani nikdy nevymodeloval. Navíc velmi rychle.

Stejně tak tomu bylo i v případě vtlačovací formy Sculpey Push Mold – Infant (tedy malé miminko). Nejprve je třeba říci, že malá miminka mají hlavu větší, než dospělý člověk. Je to díky tomu, že lebka již tak nějak moc neroste. Ale to je jen malá výtka. Rozhodně se z formy dá vymodelovat realisticky vypadající miminko -  někteří lidé nesbírají nic jiného. Ostatně na přiloženém videu můžete posoudit sami.

Něco podobného lze vymodelovat i s pomocí této formy. Ovšem nejen to. Když jsem totiž formu rozbalil, tak jsem stačil jen říci, že je to vytlačovací forma a… dál jsem se již nedostal. Sám za sebe mohu říci, že první zkouška nakonec zkouškou nezůstala. A navíc ani nevzniklo mimino. Ačkoli možná je to tak trochu mlaďas. Ale ne lidský. Jestli to bylo způsobeno tím, že se blíží doba, kdy bude v álejích zase nab… tedy plno Mikulášů a čertů s anděly… těžko říci. Na každý pád jsem řekl, že výsledného tvora ještě doupravím. 

A když jsem to udělal, tak mi bylo líto ho přeměnit zpět na neforemnou kouli polymerové hmoty. Takže se teď peče. V blízké budoucnosti napíši článek o tom, jak jsem vymodeloval chlupatou kůži a řetěz. Mohlo by se to někomu hodit. Mně určitě, protože tak naplním cíl tohoto blogu – tedy vytýčit cesty, které k cíli vedou, případně nevedou. To již ponechám na každém. Já se již začínám těšit, až co si udělám 'Atomové dítě'. Přeci jen cyberpunk se mi líbí poslední dobou víc a víc...

White Lions - elf, busta

Levá ruka je jen úplný základ. Teď se snažím udělat toho lva. Zatím není zapečený - jednak čekám na to, až přijedou zapojit troubu, navíc dokud se to nezapeče, dá se to snadno upravovat - právě v tom mi Super Sculpey přijde jako naprosto neocenitelný. Hřívu budu dělat až pak. Teď je to tedy spíše lvice. Snad tam ta podoba je.

Sculpey Granitex

Hmota Sculpey Granitex  je opět polymerová hmota, která se musí zapéct při 130°C stejně jako hmota Super Sculpey. Oproti této hmotě je však tvrdší a díky tomu se s ním dá pracovat za použití mnohem větší síly s tím, že nechtěné otisky prstů na vymodelovaném objektu neuděláme. A pokud přesto, můžeme je vyhladit modelovacím nástrojem, nebo chemie v podobě Sculpey Clay Softeneru, případně White Spiritu.

Já jsem ještě k vymodelované sošce domodeloval oči z hmoty Sculpey Glow in the Dark (zapéká se stejně).

Samotná hmota Sculpey Granitex se prodává v balení, kde nalezneme osm různobarevných bloků hmoty Granitex. Má jediná výtka je v tom, že by bylo lepší, kdyby byly bloky prodejné zvlášť o větším obsahu hmoty. Přeci jen by se hodilo mít po ruce větší množství jedné barvy.

Hmotu můžeme jinak míchat s jinými hmotami Sculpey. Předpokládám, že i s hmotami FIMO (nakonec se zapékají stejně), ale to jsem v praxi nezkoušel.

Na hmotě Sculpey Granitex je dobré to, že barva povrchu je poměrně věrná. a vypadá jako zrnitý kámen. Tato zrna navíc nejsou nijak veliká a hmotu můžeme použít i tam, kde by jejich výrazná velikost působila rušivě. Pomocí barev a washů můžeme barvu dále doladit. Základní barvu povrchu - jinak velmi obtížně dosažitelnou - však neztratíme. Kvalitní hmota, která nabízí to, co její název Granitex slibuje.

Barvy Citadel a jejich obaly

Obecně se dá říci, že k tomu, abychom získali do vitrínky povedenou figurku, potřebujeme hezkou figurku (zajímavý a povedený sculpt), dále dobrý štětec, kvalitní barvy a klidnou ruku. Dnes bych se rád zaměřil ne jen na barvy samotné, ale i jejich vlastní obal. A protože se tento blog zabývá akrylem, nebudu se od tohoto tématu odklánět (no tedy poslední dobou zní toto slovo vážně divně) ani nyní.

Zatímco u barev jako je Vallejo se jejich obal příliš nemění, u barev Citadel se za posledních pár let změnil několikrát. A ne vždy to byla změna k lepšímu.

První – alespoň v mém případě – barvy Citadel byly v šestiboké lahvičce. Do jedné lahvičky se vešlo 17,5 ml netoxické barvy.

Samotné barvy jsou kvalitní, někdy obsahují méně pigmentu – nekryjí tolik, vyžadují více vrstev, jenže to já osobně nepovažuji za chybu. Jen pozor na to, že u malování akrylem platí, že raději čtyři tenké vrstvy, než jednu tlustou. Barvu samotnou míchám s kapkou vody až na paletce.

Lahvičky měly problém v tom, že se časem nepříliš dobře otevíraly. V jednom případě mi víčko dokonce při otevírání prasklo a barvu jsem musel přelít do náhradního obalu. Na to je ideální obal od kinofilmu. Barvu v něm mám přelitou již asi pět let a stále je stejná, nevyschla. Ono vůbec tyto barvy, pokud byly v uzavřeném obalu, nevysychaly a nevysychají. Pokud budete mít možnost je od někoho koupit, či jinak získat, neváhejte. Jsou to opravdu dobré barvy. Jen tedy samotnou bílou (skull white) snad raději ani ne. Ta příliš dobře nekryje.

Pak firma Games Workshop přišla s jiným obalem a víčkem na závit. Barva samotná obsahovala více pigmentu, ale musela se více naředit. Opět ale žádný problém. Co bylo výrazně (!) horší, byla skutečnost, že k samotnému otevření barvy byla zapotřebí velká síla – řešil jsem to kleštěmi, v tomto případě ale opatrně. Je to na vlastní riziko. Jenže stejně si zkuste namalovat tenkou linku, když jste předtím bojoval s víčkem od barvy. Při rozmíchání protřepáním totiž barva zatekla do závitu, který pak takřka nešel otevřít. A nepomohlo důkladné vytření víčka i závitu. Navíc bohužel tyto barvy velmi vysychají. Zda je to špatnou konstrukcí obalu… Asi ano. Proto pokud je někde uvidíte, ruce pryč!

Sama firma GW tento fakt poměrně rychle uznala a konstrukci víčka změnila tak, nebylo třeba víčko odšroubovat, ale jen odklapnout. Sice zůstal – pro mne divný - černý plast, jenže konečně šlo s barvami pracovat.

Zatím poslední verze obalu je lahvička z průhledného plastu kónického tvaru s víčkem taktéž z průhledného plastu. Víčko je opět odklapávací.  Lahvička se dobře drží v ruce – případně (a to doporučuji) v držáku na stole. Co je na tomto obalu z mého pohledu takřka geniální, je samotný fakt, že díky průhlednému plastu je dobře vidět samotná barva, tedy obsah lahvičky. Opravdu šikovný detail. Nevím, jak se budou barvy chovat po letech, ale zatím na mne působí velmi dobře. Obsah 12 ml by mohl být větší (Vallejo jsou stále 17 ml), jenže na druhou stranu za všechny ty roky se mi podařilo zcela vypotřebovat opravdu jen pár barev. Lepší je koupit si po letech novou.

Barvy Citadel Foundation mají skvělou kryvost. Ta je však vykoupena tím, že barvu musíme více naředit vodou a barvy samotné mají tendenci vysychat. Alespoň u prvních to tak bylo. Předejít tomu lze občasným protřepáním a naředěním. Já používám obyčejnou vodu, zatím se mi žádná barva nesrazila. Barvy jsou - k dnešnímu dni - v obalu z průhledného plastu s bílým odklapávacím víčkem.

Citadel Washes je poslední z barev Citadel. Jedná se o výborné washe, ředitelné vodou, se kterými se opravdu velmi dobře pracuje. Snad jen ve výběru odstínu mi chybí nějaký ten světlý odstín. 

 

Finecast II.

Před pár týdny jsem zveřejnil článek o tom, jak já vidím údajnou revoluci ve výrobě figurek u firmy Games Workshop. Nijak dobře to nevyznělo, proto jsem si řekl, že jak to půjde, otestuji ještě další figurky. Přeci jen je možné, že to byl jen problém jednoho kusu. 

Tak teď mohu říci, že to problém jednoho kusu nebyl. Spíše naopak.

Captain Sicarius (Warhammmer 40,000) byl první figurkou, která se mi dostala pod ruku. Fotografie má větší vypovídací hodnotu, tak je upozorním na vylomený kousek brnění a ne příliš kvalitně odlitou lebku. Zda to bylo způsobeno předčasným vytržením figurky z formy, či již špatnou formou, to těžko říci. Určitě si na to však dávejte pozor. Tedy pokud vám figurka nepřijde poštou. Pak již jen opravovat svépomocí, či reklamovat. 

Ještě horší mi však přijde skutečnost, že rub hlavice meče je tak nějak hladký jako dětská prdelka. Chválil-li jsem kvalitní skulpt, tak to v tuto chvíli říci opravdu nemohu. Ostatně podívejte se pozorně na fotografii. Přeci jen si to zasloužilo lepší zpracování. Alespoň na orlici. Ta vidět je. Je na každém, zda to domodelovat, či nechat být. Co rozhodně ale nechat být nemůžeme, jsou opravdu viditelné licí roviny na vlajce... vlastně na celé figurce. Tedy hodně práce navíc, navíc to na mně působí dojmem, že použili stejnou formu, do které dříve odlévali figurku z bílého kovu. 

Výhodou je, že Sicariuse může namalovat s přílbou na hlavě, případně jinýma rukama.  Pozor! - doporučuji namalovat jednotlivé ruce a hlavu zvlášť, slepit až nakonec.

Uff, takže raději druhá figurka. A tou je elf Kohril (Warhammer). Opět by skulpt - zejména obličej - mohl být lepší. Přeci jen vymodelovat ho takto já, byl bych více než spokojený. Ovšem toto je komerčně prodávaná figurka. A nijak levná. O nutném začištění netřeba mluvit. Ovšem co považuji tak trochu za tragédii, to jsou opravdu velké díry v plášti. Zde bude třeba tmelit. Na jednu stranu se nejedná o žádnou tragédii, místa jsou přístupná, ovšem jelikož je na obalu opět ono známé 12+, nejsem si jistý, že vlastní vytmelení člověk bez zkušeností zvládne. 

Závěr:

Skulpt jako takový se mi líbí. Proto jsem si také figurky zakoupil. Přesto jsem zklamán a doporučuji opatrnost při začišťování. Přeci jen ne každý odlomený kousek by mohl být čistě jen a pouze zbytečný nálitek..

Rozumím tomu, ale naprosto to nechápu...

U čeho se mi hezky maluje.

Nedovedu si to moc vysvětlit, ale u téhle písničky se mi hezky maluje. Tedy nerozumím ji ani trochu. Přeci jen francouzština mi přijde skoro jako maďarština. Je to i hezký klip - konečně vojáka z Grande Armée ještě žádného nemám...

'Eavy Metal Masterclass - recenze knihy

‘Eavy Metal Masterclass je kniha o devadesáti šesti stranách plná článků těch nejlepších malířů figurek-zaměstnanců firmy Games Workshop.

Pod značkou ‘Eavy Metal jinak více či méně pravidelně vycházejí články, podrobné návody (většinou metodou ‚krok-za-krokem‘) malování figurek. Někdy je článek pojatý tak, že v první části je přiblížena teorie, v další části je pak na figurce prakticky ukázána teorie v praxi.

A co v knize najdeme? Opravdu malíře (osobně myslím, že toto je zcela na místě) nejen čtenářům časopisu White Dwarf:

- Joe Tomaszewski - Captain Cato Sicarius
- Joe Tomaszewski - Skulltaker
- Darren Latham - Ork Warboss
- Keith Robertson - Chaos Lord on Daemonic Steed
- Neil Green - Wolf Guard
- Neil Green - Elrond - Master of Rivendell
- Anja Wettergren - Urien Rakarth (exclusive to this book)
- Joe Tomaszewski - Vermin Lord
- Kornel Kozak - Daemon Prince
- Neil Green - Dark Elf Dreadlord
- Joe Tomaszewski - Chaos Lord
- Fil Dunn - Mordor Troll
- Darren Latham - The Sanguinor


V knize najdeme průvodce, jak namalovat vlajky, kovy, kovy metodou NMM (non-metallic metal), obličeje, kožešinu, kosti, pláště, bojové poškození, energetické zbraně, orky, rohy, přímé světlo (direkt light)… Vše na kvalitním papíře.

Osobně se mi líbí průvodce, jak jsou právě v časopise White Dwarf dělány – tedy přehledně, opravdu kvalitně vyfoceny, texty jsou dobře a srozumitelně napsány. Byť je kniha anglicky, vzhledem k velkému množství fotografií a obrázků není znalost angličtiny ani příliš potřeba.

I přes poněkud vyšší cenu (ne však v daném oboru) knihu doporučuji. Osobně přínos knihy řadím na vyšší úroveň, než mnohá návodná videa, kde je možné sledovat, zda a jak dobře má autor ostříhané nehty, ale z vlastní figurky toho moc vidět není. Případně není dobré světlo… Ono totiž to, jak nafotit figurku, se dá z té knihy odkoukat. Já dávám 8,5/10, kdo pravidelně nečte časopis White Dwarf, klidně si může bod přidat.

Na straně 96. je pak tabulka barev, které vyrábí GW pod značkou Citadel. Na vnitřní straně obálky pak nalezneme galerii fotografií nabarvených figurek. Kniha je lepená. Vytištěná v Číně :( - za to ten půlbod dolů.

Pozor, jedná se o limitovanou nabídku! Bohužel jsem si to již v případě GW ověřil. Zatím se sehnat ale dá. Otázka je, jak dlouho.


Kniha na games-workshop.com
V ČR na www.fantasy.cz (zde jsem ji v neděli objednal, podle popisu již není, ale protože ji v nabídce mají, snad půjde objednat ?)

Back for good... :)

Teorie barev II. – pigmentové barvy

V prvmí části jsem psal o tom, že základní světelné barvy jsou červená, zelená a tmavě modrá. Z těchto složek je složené bílé světlo. Každý neprůhledný předmět pak odrazí zpět buď všechny složky (vnímáme předmět jako bílý), nebo některou složku pohltí a pak předmět vnímáme jako barevný. Barvy, které takto vzniknou, vznikly díky procesu, který nazývám ‚aditivní (sčítací) syntéza‘. Abychom však mohli malovat, budeme potřebovat tzv. pigmentové barvy. Tedy ve své podstatě budeme při namíchání odstínu provádět opak sčítací syntézy.

V praxi to bude znamenat, že ze světlých pigmentových barev namícháme vždy barvu tmavší. Nikde ne bílou. Bílá barva NENÍ primární pigmentovou barvou a proto musíme používat bělobu. Stejně tak je dobré mít k dispozici černou, byť tu si můžeme namíchat. (Používání bílé a černé si zaslouží samostatný článek.)

Jaké tedy jsou primární pigmentové (neprůhledné) barvy? Zjednodušeně se dá říci, že zatímco tedy při skládání světelných tmavých barev dostaneme barvu světlejší (= aditivní (sčítací) syntéza), při smíchání světlých pigmentových barev získáme pravý opak – tedy barvu tmavou, až černou. Pokud si tedy ‚prohodíme‘ primární a sekundární světelné barvy, získáme primární barvy a sekundární barvy pigmentové. Na obrázku je to jasně vidět.  

 

Je mi jasné, že toto je opravdu teorie. Tedy teorie podepřená důkazy, navíc tím, že každý si to může vyzkoušet (což doporučuji). Tedy že pomocí tří základních barev lze namíchat libovolný odstín. Jen ne barvu bílou. Právě proto je dobré tuto barvu mít v surové podobě. Něco podobného by se dalo říci i o černé. Ano, tu si můžeme namíchat, ale je rychlejší černou mít. Ve zkratce lze říci, že z primárních tří barev můžeme namíchat jakoukoli barvu další. Po smíchání dvou sousedních primárních barev získáme barvy sekundární. Pokud tyto sekundární barvy smícháme opět s barvou primární, získáme barvy terciární. Tyto barvy – tedy zelená, modrá, světle zelená, fialová , karmínová (jasná červená) a oranžová - můžeme dále mezi sebou míchat… Je tedy jasné, že fakticky takto můžeme získat nekonečné množství navzájem odlišných barev. Na jednu stranu se jedná o velkou výhodu, na stranu druhou ovšem o problém, protože namíchat přesný odstín je věc takřka nemožná.

Pokud malujeme větší plochu, případně více stejných figurek, je dobré si namíchat větší množství barvy a tuto si pak uložit v čisté lahvičce, nebo na mokré paletě. Právě v tom vidím velký přínos setů, kdy celý set obsahuje jednu barvu v několika odstínech. Vyhneme se pak obtížnému ‚trefení se‘ do správné barvy. Někteří lidé by mohli namítnout, že pak bude vše stejné. Nebude. O výsledné barvě objektu totiž vedle vlastní barvy objektu rozhoduje i barva prostředí, tonální barva (světlo a stín). Nesmíme ani zapomenout na barvu a sílu světla a pak také celkovou atmosférou, jako chceme dosáhnout – stejně nasvětlený objekt bude jinak vypadat zachycený na dětském hřišti, nebo v temném lese.

Aby se přesto práce s barvami usnadnila, můžeme si koupit mnoho pomůcek. Poměrně velká nevýhoda je v tom, že jsou nákladné. Ať již se jedná o vzorník autentických barev, či ‚jen‘ tabulku, která nám usnadní míchání, nebo kolo barev. Určitě každého napadne, že je zbytečné si něco podobného kupovat, levnější je si to vytisknout na tiskárně. Osobně s tím nesouhlasím. Jde totiž o to, že profesionálně vytištěné vzorníky barev jsou svou kvalitou mnohem dál. Pokud nám jde jen o to, abychom viděli, že po smíchání žluté a modré získáme zelenou, pak není potřeba si nic podobného snad ani tisknout. Pokud však chceme s barvami experimentovat, něco se o barvách naučit, jedná se o výbornou věc.

Tyto pomůcky lze v ČR koupit v papírnictvích – ovšem těch lepších, když jsem se na to kdysi ptal, v jednom ani nevěděli, co to vlastně chci, naopak v tom druhém jsem si mohl vybrat. Tam tedy jsem zjistil, že modelařina, resp. figurky, je přeci jen poměrně pro prodavače pole neorané, takže jsem byl za blba, když jsem řekl, že bohatě stačí to nejlevnější, co mají. Jde totiž o to, že i tak je to věc poměrně drahá a opravdu je zbytečně si kupovat to dražší. Tedy na druhou stranu když jsem mluvil o vzorníku autentických barev, tak tam se jedná o něco jiného. Tyto vzorníky jsou opravdu poměrně nákladná věc, ovšem použité barvy tam nejsou barvy vytištěné, ale opravdu barvy. Tedy jejich autenticita je zaručena. Ovšem to ve figurkařina potřebovat nebudeme. Faktický význam mi také přijde nadsazený, protože skutečné letadlo bude vypadat jinak ráno, jinak v poledne a jinak večer. Ani nechci mluvit o tom, jestli bude pod mrakem, či ne. 

Shrnutí:

Smísením všech spektrálních barev světla vznikne barva bílá (bílé světlo). Tento proces se nazývá aditivní (sčítací) metoda.

Takřka naprostá většina předmětů odráží světlo, případně některou jeho složku. Předmět pak získává nějakou barvu.

Absolutně černý předmět je takový, který neodrazí žádné světlo.

Bílý předmět je naopak takový, který odrazí všechny složky bílého světla: pozor: bude-li na něj dopadat například jen modré světlo, bude modrý i předmět!

Pigmentové barvy naopak jsou opakem sčítání u světelných barev – tedy barevné složky se při odrazu odečítají.

Smícháním všech tří primárních pigmentových barev získáme černou.

Primární barvy jsou takové barvy (azurová, purpurová a žlutá), které se nedají namíchat z jiných barev.

Teorie barev I.

V jednom z dřívějších příspěvků jsem psal o tom, že vyšla kniha kniha o airbrushi od Bretta Greena. Mimo jiné je zde kapitola věnovaná teorii barev. Je to jen několik stránek, pro účely knihy dostačující, přesto to, že se v ní píše o tom, že barva bílá se skládá ze všech dalších složek – červená, zelená a modrá - může působit na někoho zvláštně. Vždyť každý, kdo maluje (nejen) figurky přece ví, že když smíchá červenou, zelenou a modrou, tak se výsledná barva bude spíše podobat černé. Rozhodně ne bílé. Jenže autor má pravdu. Opravdu po smísení červené, zelené a modré získáme bílou. Ovšem takovou bílou, kterou příliš figurek nenamalujeme. Smísením červené, zelené a modré totiž získáme bílé světlo. A ony tři složky jsou totiž také paprsky světla dané barvy.Jak je to možné?

Po bouřce se stane věc, kterou každý určitě zná a kterou viděl. Totiž za příhodných podmínek po bouřce uvidíme duhu. A duha není nic jiného, než že se na kapkách deště lomí bílé sluneční světlo do svých původních složek. Nechme stranou jejich jednotlivé vlnové délky, stačí, když si připomeneme, že bílé světlo (do Slunce se nikdo nedívejte, dohodneme se, že to tak je, kdo se do Slunce upřeně a na dlouho zadívá, má velkou šanci na to, že to bude to poslední, co v životě uvidí) se rozdělí do tzv. spektrálních barev. Tyto spektrální barvy jsou purpurová (známý je i anglický termín Magenta), červená (Red), žlutá (Yellow), zelená (Green), azurová (Cyan) a tmavě modrá (Dark Blue). Tyto barvy spektra lze zjednodušit na tři tzv. primární barvy světla. Tedy červenou, zelenou a tmavě modrou. Dále platí to, že barvy, které vnímáme, jsou vlastně odrazem světla o libovolného předmětu. Například bílý papír vnímáme jako bílý proto, že na něj dopadne paprsek bílého světla, který se od listu papíru odrazí a my proto vidíme bílou. Naopak kus uhlí vnímáme jako černý proto, že bílé (dopadající) světlo pohltí, nic se neodrazí, my vidíme černou. Také proto když je tma, tak vidíme, že nic nevidíme J. Horší je to, alespoň tedy podle mého, že figurku malujeme při nějakých – v rámci možností co nejlepších – světelných podmínek. A když pak přijedeme na soutěž, kde jsou ty podmínky poněkud jiné (viz. dřívější problémy kolem první výstavy e-day v Praze v podzemních garážích Galerie Butovice – světla bylo opravdu málo, navíc nebylo bílé, ale umělé, tedy barvy na modelech se náhle jakoby změnily - zkrátka kritika byla opravdu velká. A zasloužená. Již i víme, proč tomu tak bylo). Stejně tak namalovaná figurka vypadá zcela jinak – většinou bohužel hůře – na fotografii pořízené pomocí blesku nasměrovaného přímo na figurku – takřka vše se totiž odrazí zpět a výsledek…  přinejmenším jemné stíny zmizí). Tentokrát bylo totiž světla zase moc. Pokud ovšem objekt neodrazí všechny složky bílého světla, vidíme barevný objekt. Pohltí-li objekt červenou a zelenou složku, zůstane modrá a vidíme modrou.

Myslím, že tyto barevné paprsky jsou známější pod počátečními písmeny z anglických slov pro červenou – Red, zelenou – Green a modrou – Blue. Tedy RGB. Odrazem získaným barvám říkáme Aditivní (nebo také sčítací) syntéza. Platí, že pokud sloučíme dvě tmavé barvy, výsledná barva bude světlejší. Proto tedy získáme bílou, pokud smísíme všechny dohromady. Jenže jak jsem se již zmínil, světlem se malovat nedá. 

Abychom tedy mohli cokoli zobrazit, musíme mít nějaký zdroj světla - Slunce, lampu, nebo třeba monitor u počítače.  Také když vypneme LCD, zčerná. Důvod je v tom, že jeho zdroj světla přestal vyzařovat světlo a protože je obrazovka udělaná tak, aby co nejméně odrážela venkovní světlo (to jsou pak ony odlesky, které jsou známé třeba i při fotografování vodní hladiny), vypadá skoro jako černá.

Pro malování však potřebujeme barvy. Krycí, pigmentové, barvy se jim říká. O těch ale budu psát až příště. Už takhle je toho opravdu moc. Doufám, že by vás mohlo povídání o barvách zajímat - uvidím, kolik článků z toho nakonec bude. Pokud byste měli jakékoli dotazy k tomuto tématu, stačí se zeptat, opravit mně, pokud jsem se dopustil chyby apod.. Rád bych to pak rozšířil i na jednotlivé techniky, práci s barvami apod... Ale to uvidím. Díky.

Příště tedy něco o pigmentových barvách.

Medvědí lovec - tématická povídka, aneb jsme na stopě...

Nakonec to vypadá, že Medvědí lovec není Medvědí lovec, ale bioložka Eckertová. Jen nerozumím tomu, že jich je tolik. Snad jen že opravdu nevyhynul... Posuďte sami.

Na lovu I.

Poměrně dlouho jsem dumal nad tím, jak vůbec udělat figurku od Polarisu. Říkal jsem si, že kdyby jen stála někde na zasněžené pláni, ledové kře (ale to by bylo lepší, jenže stále ne ono). Nakonec jsem si koupil na e-dayi podstavec 's kazem'. Z něj jsem chtěl udělat vršek skály, ze které náš zablešený hrdina vyhlíží vstříc lepším zítřkům. Jenže pořád to nebylo ono. 

Takže když jsem již u dalších dvou kuchařek (nebo kuchařů, pořád to nevím jistě) přišel s tím, že si vaří nějaké ty VIP turisty a jejich nosiče, tak mě tak napadlo, jak asi tak může vypadat vlastní lov. Žádná férovka to určitě nebude. Jediné, co potenciální oběd může udělat, je vzít sněžnice na ramena. A jakmile dojdou síly, šup do nejbližší škvíry.

Jak jsem si řekl, tak jsem udělal. Tedy paňácu a nějaké ty skály navrch. Keře, které tam teď jsou vidět, jsou jen zkušebně. Jak rád říkám, kvůli focení. Přidal jsem pár kamenů a bylo. Tedy jen ty sněžnice už dělat nebudu. Ani nic dalšího. Zbytečně by to odvádělo pozornost od vyhládlého hlavního hrdiny. Zároveň jsem tím i vyřešil problém s vlastním názvem. Snad je to teď lepší a podařilo se mi vystihnout alespoň trošku atmosféru?

Samotný podstavec je stříknutý mahagonovým sprejem a dotónován černým.

Sculpey UltraLight

Nevím, kdy se to stalo, ale stal se ze mě fanoušek polymerových (vypalovacích, jak jim říkám) hmot. Jednak mi to nevadí, navíc si říkám, že vytvořit něco, co se líbí i někomu jinému, má něco do sebe. Asi to v mém případě začalo již někdy na hodinách výtvarky na základní škole, kdy jediný dostupný – navíc ne vždy – materiál byla modelína. Hmota, která hezky vypadala dobře do chvíle, než se vyndala z krabičky a celofánového obalu. Navíc byla mastná, špinila všechno kolem (vyživné to bylo v létě) a když se člověk snažil něco vytvořit z více barev – protože ta jedna konkrétní se nedostávala – tak z toho nakonec vznikl nějaký neidentifikovatelný chrchel. 

Jak šel čas, tak jsem si říkal, že by se něco jiného hodilo. A tak jsem to zkusil s moduritem, jenže ten byl jednak těžký, navíc se musel vařit a lepil se a drolil. Obyčejná hrnčířská hlína potřebovala vypálit. A více jak tisíc stupňů jsem nedostal ani když jsem si chtěl upéct na výletě na Kokořín buřta.

Někdy v té době jsem se zakoukal do figurek, takže jsem si dal na chvilku pokoj. Ale jen na chvilku, protože sehnat figurky mi přišlo kolikrát těžké stejně jako sehnat nějaký tmel, ze kterého bych si mohl nějakou figurku udělat.

To se časem změnilo, jenže uplácat si něco z dvousložkového tmelu mi přišlo jednak poměrně drahé – jak se jednou obě složky promíchají, tmel prostě vytvrdne a konec. No a navíc doplácat danou věc do ‚koukatelného‘ stadia, to také není samo sebou (ale to není již problém tmelu).

Velkým vykoupením v dobrém smyslu slova se pro mě staly hmoty od firmy Sculpey. Jejich výhoda je totiž v tom, že se mi jimi podařilo zabít obě mouchy jednou ranou. Totiž je to hmota, která neztrácí své vlastnosti – navíc takové, po jakých jsem v duchu volal roky – dokud se nedá zapéct,  navíc se dá zpracovávat opakovaně. A když začne vysychat, tak stačí přidat kapku Sculpey Softeneru a lze pokračovat dál. Právě hmoty Sculpey (FIMO apod.) se dají koupit v různobarevných odstínech, takže si na své přijde i ten, kdo je nechce barvit. Jenže o tom se teď zmiňovat nebudu, protože předpokládám, že když už dovedeme nabarvit figurku, letadlo, tank… prostě model, nabarvíme barvou i hmotu, kterou necháme zapéct.

A přece plave…

Z mého pohledu člověka, kterého baví figurkařina a snaží se, aby pajďuláček nebyl infantilní hračkou, ale figurkou, se tak nějak automaticky stal někdo, kdo se dívá kolem sebe a pak se snaží věci ze svého okolí převést s větším či menším úspěchem převést na podstavce figurek. Tedy danou věc nějak vymodelovat. Pro to se hodí všelijaké experimentování, poznávání různých technik.

Mezi – pro mne zajímavou - snad proto, že k ní mám blízko – oblast patří také drátkování (to tedy sám nepraktikuji, na to bych neměl trpělivost) a výroba šperků obecně. Ne šperků ze zlata, ale třeba právě z polymerových hmot. A nejen šperků. Stačí prohledat internet a možností a námětů se dá nalézt opravdu nepřeberně. Já však zůstanu u těch šperků.

Před poměrně dlouhou dobou jsem viděl korále vyrobené právě z polymerové hmoty, které vypadaly jako kdyby byly vyrobeny z kamene. Nějakého druhu mramoru. Hned mě napadlo, že by například dlaždice pod nějakou figurkou vypadaly velmi dobře, kdyby byly vyrobeny také tak. Vím, dají se udělat pomocí stříkací pistole a notné dávky trpělivosti. Jenže výsledek není vždy zaručen. Navíc mít po ruce kvalitní stříkací pistoli také není právě samozřejmost. Takže když jsem viděl ty korále, hned jsem si řekl, že to by mohla být snadno upotřebitelná technika ve figurkařině. 

Je zbytečné, abych se tu rozepisoval o tom, jak jsem přivítal, když se mě majitel firmy Decodance, která hmoty Sculpey prodává, zeptal, jestli bych nechtěl vyzkoušet hmotu Sculpey UltraLight. Protože jsem si již této hmoty všiml na stránkách Sculpey.com, tak jsem to uvítal. Viděl jsem v tom příležitost, jak si vyzkoušet výrobu nějakého toho mramoru, či jak to nazvat. Navíc rád zkouším nové věci, tak jsem to s radostí přivítal.

Hmota Sculpey UltraLight je – alespoň se tak dohaduji – primárně určena pro ani ne tak kutily, jako spíše právě pro ty, kteří vyrábějí šperky a různou podobnou domácí tvorbu. Samozřejmě i pro děti. Tedy vlastní zapékání by měly nechat na rodičích! Ona totiž hmota Sculpey je tak lehká, že plave, tedy se z ní dají vyrábět různé plovoucí svíčky, plovoucí hračky dětem do vany apod.. Vedle toho však také dovoluje to, že díky své nízké hmotnosti je přímo ideální na výrobu šperků. A kdo by neměl nikoho, kdo by mohl něco podobného jako šperky dělat, může vyzkoušet z této hmoty vyrobit například nějaké pěkné fantasy listí (takové ty obrovské listy) na nějaké fantasy dioráma. Nebo i do diorámy z jungle. Hmota se dá jednak brousit, tak i barvit. Kdo by ji nechtěl barvit – prodává se jen a pouze v bílé barvě – může ji obarvit tak, že do ní vhněte jinou hmotu. Například FIMO, Sculpey III apod.. Poměr je 60/40 ve prospěch hmoty UltraLight. Na jednom fóru věnovanému této hmotě, jsem se dočetl, že je možné i na základ (tedy lehký) z hmoty UltraLight nanést jinou barevnou polymerovou hmotu, avšak s tím, že nejprve se musí upéct, protože lehce mění během pečení svůj objem (zvětší se), tedy by mohlo dojít k roztržení vrchní vrstvy. Po zapečení je již stálá a nemění se.

Příště se budu věnovat hmotě Sculpey Granitex. Chtěl bych také poděkovat mamce za pomoc s konečným dotvořením šperku, proto pro mě to skončilo ve chvíli, kdy jsem si vyzkoušel, že vytvoření efektu, o který jsem se pokoušel, je opravdu snadnější, než to vypadá. Pokud hmoty – v mém případě černá (Sculpey III) a bílá (UltraLight) – neprohněteme, zůstane černá a bílá. Pokud obě dvě prohněteme do sebe, dostaneme barvu jedinou – šedou.

PS: Myslím, že by nemuselo být k zahození, přitáhnout své protějšky k modelování. Přeci jen každý si může ‚patlat‘ to své. Navíc třeba Marion Ball a Alan Ball to dotáhli takřka k dokonalosti, ne? Takže blíží se Vánoce a jak se říká, tak kdo nemodeluje a nefigurkaří s námi, modeluje a figurkaři proti nám. No nebo je to nějak podobně.