Umělecké akrylové barvy a figurky - prakticky

Jak je již zvykem na tomto blogu, vyzkoušel jsem barvy i prakticky. Tento test bych mohl rozdělit na dvě části. V té první jsem se rozhodl namalovat celou figurku jen uměleckým akvarelovými barvami. Ve druhém případě jsem si pak plastovou figurku střelce od Games Workshop nejprve předmaloval akrylovými barvami Andrea - modrou a žlutou. Jakmile barvy zaschly, pro stínování jsem použil již zmíněné barvy Koh-i-noor. 

Making practical test is something... something like a base stone for this blog.  That's why I decided divide it into make two parts. First one is about painting whole figure and second is about painti acrylic art colours on previosly painted parts with common acrylic paints made for figure painters (I used Andrea paints). 

Price (lion) in our annual competition was great opportunity for first part of the test...

Protože pro náš klub každý rok připravuji jednu z cen, konkrétně lva, rozhodl jsem se právě pro to, že toho 'zneužiji' i pro potřeby blogu. Nutným základem je bílý podklad. Umělecké akrylové barvy opravdu špatně kryjí a mají tendenci propouštět spodní vrstvy. Není to rozhodně žádná chyba, naopak je to jedna z jejich základních vlastností.  Je však třeba s tím počítat. Pravda je i ta, že pro malování srsti a hřívy by se možná hodil tmavý podklad, černý. Jenže pro místa, která jsem chtěl mít světlá (oči) a až bílá (určitá místa na hlavě, hlavně čumák) byl naopak lepší bílý podklad. S výsledkem jsem spokojený, nejvíce mně překvapilo, že barvy mají velmi jemný pigment a tvoří velmi tenké vrstvy. Na druhou stranu bych ovšem použití jen těchto barev doporučil těm, kteří vědí, že budou muset projevit trpělivost a pracovat pečlivě. Závěrem tedy mohu říci, že nabarvit celou figurku jen uměleckými barvami rozhodně lze, ovšem lepší je přeci jen použít tyto barvy pro stínování. Více tedy k tomu ve druhé části testu.

Paint whole miniature just with acrylic art paints is possible. If you decide to do it so, I recommend to carefully prime it with white colour. The reason is simple - acrylic paints tend to let off lower layers so it is hard to cover dark colours. I was very pleased when I found out that it is really possible to paint the miniature just with these colours. But if you aren't sure how to mix colours and/or you aren't very patient person, this is not the best for you. Well, there is better way how to use acrylic art colours... 

Ve druhé části jsem tedy nejprve podmaloval tuniku a kápi figurky a teprve pro stínování / zesvětlování jsem použil umělecké akrylové barvy. Figurka není ještě zcela hotová, navíc pro znázornění kovu použiji metalické barvy - proto jsou některé části ještě černé. To stejné platí i pro kožený popruh. Ovšem již teď mohu říci, že jsem s výsledkem spokojen. Bez větší námahy je poměrně snadné figurku vystínovat a posunout ji přeci jen dále. Rozhodně to není tak, že bych figurku nějak odflákl, ale na druhou stranu necelá hodina práce se mi zdá i tak málo. Rozhodně vyzkoušení akrylových uměleckých barev doporučuji všem, kteří chtějí malování figurek posunout o další krok dále. Práce s těmito barvami je o trochu jiná, ale spíše jde jen o překonání zvyku. Rozhodně se nejedná o nic radikálního. Díky relativně nízké (přeci jen nula to není) ceně za základní sadu barev získáme barvy, ze kterých lze ve své podstatě namíchat libovolný odstín a tedy ve svém důsledku spíše můžeme ušetřit. Ovšem i tak jsou možnosti míchání barev takřka nekonečné. Protože se jedná o akrylové barvy ředitelné vodou, můžeme je míchat i s ostatním barvami, které jsou ředitelné vodou.

In this second part I applied acrylic paints on previously painted parts with blue and yellow colour. Although this is still WIP (metal parts are going to be painted, the leather belt is also unpainted - that's why these parts are still black) I can say I am very satisfied with it. It took me just about an hour to reach this state. Using colours like these save time and money, too. It's because you can mix these colours with every colour dilutable with water. There are almost endless ways how you can mix it. I really recomend it for everyone who wants to improve her/his painting miniatures. You can buy these colurs as set or buy each colour separately.

Míchání barev prakticky aneb Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Namíchat správné barevné odstíny, které potřebujeme, není vždy tak snadné. A to i když máme určité povědomí o teorii barev. Proto jsem v minulém příspěvku měl radost právě z toho, že se vedle běžně používaných modelářských barev jako jsou například barvy Citadel, Andrea, či Vallejo, začínají používat ve větší míře i barvy umělecké. Je sice pravda, že ze tří primárních pigmentových barev, tedy červené, modré a žluté, je možné namíchat takřka všechny ostatní (raději přesto mějte po ruce ještě černou a bílou), ovšem někdy je lepší si nejprve vyzkoušet, jaké barvy by se nám hodily. 

Z mého pohledu je přeci jen lepší mít k dispozici barev mnohem více. Abychom však nemuseli kupovat každou barvu, kterou třeba ani nikdy nepoužijeme, je lepší nejprve provést zkoušku. Jenže jak na to? Předpokládám, že jste jako já a nebydlí vedle vás náruživý sběratel barev všech výrobců, co jich jen na světě je. Jenže co s tím? 

Naštěstí žijeme v novém století, kdy vedle digitálních fotoaparátů máme běžně doma i počítače, které zvládnou 'rozběhat' grafické programy. Během let jsem jich vyzkoušel několik. Nakonec jsem dospěl k tomu, že pro tvorbu blogu, tedy úpravu fotografií, vodotisk apod., mi stačí program paint.net. Ten sice již poměrně dlouho nebyl aktualizován, ale je zcela dostačující. Navíc se jedná o freeware. Pro vyzkoušení právě již zmíněného míchání barev se však nehodí. 

Musel jsem tedy pátrat dále. Je totiž potřeba, abychom používali program, který opravdu nabídne to, co od něj čekáme. Tedy věrné míchání jednotlivých barev. Nakonec se mi podařilo získat program ArtRage 4.0. Ten sice není zdarma, ale určitě se vyplatil. Velkou výhodou podobného programu totiž je to, že umožňuje si v klidu zjistit, jaké barvy vy se nám hodily a které bychom si měli případně pořídit. Z mého pohledu je to opravdu velmi šikovná věc. Ne snad revoluční, to ne, ale jistě něco, co mi ulehčilo spoustu práce a vlastně barev také. 

První projekt, kde jsem ho použil, byl ďáblík od EVIL Miniatures. Než jsem ďáblíka začal malovat, na počítači jsem si vyzkoušel, jaké barvy se k sobě hodí, respektive jaké kombinace barev se mi líbí. 

Pokud také začnete nějakou podobnou pomůcku používat, tak pamatujte, že podobné programy umožňují poměrně podrobné nastavení jednotlivých funkcí. Pokud - mluvím teď o ArtRage - však přímo po instalaci nic nastavovat nebudete, nic se neděje. Někdy je to naopak lepší, protože nevhodným nastavením můžete nadělat více škody než užitku.

Video, kde můžete vidět praktické míchání barev v podání uživatele orianelima. Navíc se jedná o míchání barev primárních, sekundárních.... Mimochodem zajímavá jsou i další videa o toho uživatele ;-).

ArtRage 4

Jazyky: angličtina, francouzština, němčina, holandština, španělština, italština, japonština, ruština.

Systémové požadavky: Windows XP, Vista, 7, 8 (nutný Desktop mode). Mac OSX 10.6 nebo vyšší    (jen pro Mac založené na CPU Intel); rozlišení 1024 x 768; minimálně RAM 512MB.                        

Doplňkové (komplenetární) barvy

V minulém příspěvku jsem psal o výběru barev. A že jsem si záměrně vybral žlutou a tmavě modrou. Když jsem sem ten příspěvek dával, tak jsem si uvědomil, že možná ne každému je jasné, co to ta doplňková (complemetary anglicky, pokud byste to chtěli hledat) barva vlastně je. 

Rozhodně nechci nikoho podezírat z nevědomosti, ovšem na soutěžích můžeme s železnou pravidelností narazit na figurky, která jsou sice barevné, ale při první pohledu vypadají tak nějak divně. Ten důvod může být právě i v tom, že autor nenamaloval figurku s použitím teorie barev. Namítnout můžete, že kontrast (nejsvětlejší a nejtmavší tóny vedle sebe) je důležitější. Je to pravda. (Navíc v tomhle dávám za pravdu Dakanovi, který v jednom komentáři napsal, že je třeba to zkoušet a zkoušet...). Ovšem ke kontrastu se ještě dostanu někdy příště (pořád je se mnou v mém konkrétním případě tak, že příliš velký kontrast se mi nelíbí). 

Doplňkové barvy jsou něčím, co není složité, navíc pokud je správně použijeme, tak vynikne jas obou dvou barev. Velmi pěkně je to ukázáno v knize od Matta Dixona na dvou obrázcích. Ty jsem upravil tak, abych je mohl použít přímo na příkladu figurky Anubise. 

Doplňkové barvy jsou takové barvy, které leží na kruhu barev *) naproti sobě. Na prvním obrázku je celý kruh barev.

Když jsem začínal figurky malovat, vůbec jsem se něčím podobným nezatěžoval. A škodil sám sobě. Na druhém obrázku pak je vidět, jak zvýší jas barvy, pokud je vedle ní právě její doplňková barva (vlevo). A naopak jak barva takřka zaniká, pokud tomu tak není (vpravo). Použité barvy jsou poměrně hodně syté, takže pokud by tomu tak nebylo, tak takřka zanikly.

Poznámka *): Klasické kolo barev je to, které je na obrázku.

Klasické kolo barev

Modernější kolo barev (tzv. YURMBY) se od předchozího liší. Ne tedy nijak výrazně, ovšem změny můžete vidět. Jako základní barvy zde totiž nejsou brány tři barvy (žlutá, modrá a červená) jako v dříve, ale šest barev (zelená, žlutá, červená a azurová (cyan), modrá a purpurová (magenta)). A právě v při použití tohoto barevného kola je žlutá doplňkovou barvou modré (a opačně).

To ovšem berte tak, že není potřeba příliš lpět na nějakých přesných odstínech. Je ovšem dobré o tom vědět. 

YURMBY

Prameny:

James Gurney; Color and Light; Andrews McMeel Publishing, 2010

Matt Dixon; The Fantasy Artist's Figure Drawing Bible; A&C Black London, 2008

Anubis - sobota

Protože se chci figurky zbavit co nejdříve, neměl jsem jinou možnost než malovat. Během malování jsem se s konečnou platností rozhodl pro to, že figurka bude ve značně zdevastovaném stavu, aby se k ní hodila ta hromada šrotu, na které sedí. Jenže snadno se mi to řekne, hůře udělá.

Výstražná tabulka

Začal jsem tím, že jsem hřbet jednotlivých plátů, které má na zádech, namaloval modrou barvou. Protože je tmavá fialová barva doplňkovou barvou žluté, neměl jsem ani moc na výběr. Modrou jsem použil proto, že díky tomu, že použiji během barvení wash červenou a hnědou barvou, tak se z modré stane spíše hodně tmavá fialová. 

Díky tomu, že je fialová barva doplňkovou barvou pro žlutou, vzájemně obě barvy vyniknou. Bude se vlastně jednat o jakýsi optický klam a je to ve skutečnosti důvod, proč jsem použil žlutou. Klidně by šlo použít třeba i černou, jenže každý jistě ví, že výstražné značky se používá právě kombinace černé a žluté. Proto by nebylo nejlepší, kdybych tato barvy použil i utéto figurky. Ta totiž není až tak malá a mohlo by se snadno stát, že by hřbet figurky zbytečně přitahoval pozornost a odváděl ji od celku. 

Jakmile  jsem to měl hotové, tak jsem grafitovou tužkou udělal odření až na kov. Běžně se to používá při barvení modelů bojové techniky (vzpomeňte na pásy) a letadel. V tomto případě se to pak hodilo i k této figurce. Stejnou barevnou kombinaci budu muset použít i na další zbroj figurky. A také budu muset mnohem více odřít další části figurky. Z této figurky se tak stal žrout času. Mnohem větší, než jsem ze samého počátku předpokládal.

Světlo a stín - nejen pro potřeby malování NMM

V minulém příspěvku jsem napsal pár slov o tom, že se každý objekt dá pro potřeby malování rozložit na jednotlivé plošky, kde každá pak odráží světlo svým vlastním způsobem. Dále jsem psal i o tom, že pro potřeby malování NMM nelze přesně okopírovat to, co vidíme. Tedy reálný objekt. Přesto znalost toho, jak takový objekt vypadá, se hodí. Nenamalujeme pak totiž stín tam, kde by neměl být. Světlo tam, kde by být nemohl. Než abych to sáhodlouze popisoval, připravil jsem několik obrázků.  Na prvním je vyfocený pingpongový míček. Na druhém obrázku jsem ten samý obrázek popsal. Na dalších dvou pak jsou vyfoceny kuličky, skleněná a kovová. Pokud se na ně pozorně podíváte, uvidíte, že se sice světlo a stín liší podle toho, z čeho kulička je. Základní pravidla světla a stínu jsou však stejné. To se budeme snažit zachytit i při malování NMM. Tedy nejen tam, ale při malování obecně. U lesklé kovové kuličky si pak všimněte toho, že se v ní odráží mnohem více světla (předmětů) z okolí. A když předmětů, tak i jejich barev.   

 

Světlo a stín I. (plus 'Generál Thade - odlitky')

Při malování figurek je důležité zachovat při malování stále stejný úhel dopadajícího světla. Ten bývá nejčastěji jeden. Totiž denní světlo. To je nejjednodušší způsob. Přechody mezi světlem a stínem jsou měkké, barvy přirozené. Navíc je to situace, kterou každý dobře zná, protože se stačí rozhlédnout kolem sebe. 

Čím více se však blíží léto, obloha se vyjasní a začne svítit ostré sluníčko, změní se způsob, jak musíme malovat figurku. Změní se i barvy. Barvy se jakoby rozjasní. Jde o to, že na předměty dopadne více světla a více se ho tím pádem i odrazí. Rozdíl mezi světlem a stínem bude ostrý. Ostatně zadívejte se na svůj vlastní stín během slunečného dne. Bude celý jasně ohraničený. Je to proto, že zdroj světla (Slunce) je od nás miliony kilometrů daleko a pak říkáme, že světlo se šíří v rovnoběžných vlnách. Pokud tedy někdo bude chtít namalovat na diorámě stín domu, bude celý ostrý. Stejně tak i stín nějakého předmětu například na stěně. To samé by nastalo, pokud bychom malovali třeba upíra za jasné měsíční noci. Zdroj světla (Měsíc) je totiž opět miliony kilometrů daleko. 

Radiálně (paprskovitě) se pak šíří světlo z umělého zdroje. Například pouliční lampy. Tam platí, že čím blíže k tomuto zdroji světla jsme, tím je světlo/stín ostřejší. A naopak. Tento zdroj světla je od nás totiž jen pár metrů. Pokud třeba budeme chtít namalovat tvář osvětlenou svíčkou, bude platit, že čím blíže k centru světla tvář bude, tím budou barvy a stíny zřetelnější. Přikládám sem fotografii figurky Hellboye (již jsem tuto figurku dříve použil). Tam však mějte na paměti to, že se jedná o zjednodušené ztvárnění, které se u tohoto komiksu používá. I tak jsem se snažil intenzitu světla alespoň trochu zachytit. Čím blíže zdroji světla, tím jasnější.  (Pozn.: O samotných barvách světla a stínu tento příspěvek není.)  

Změnu intenzity světla a stínů můžete jasně vidět i na fotografiích resinového odlitku busty generála Thadea od offa. Tato busta mi díky tomu, jak je vymodelovaná, skvěle posloužila při focení právě pro tento příspěvek. Nafotil jsem ho úmyslně několikrát, aby bylo vidět, že pokud se rozhodneme pro jeden směr světla, musíme to zachovat od začátku do konce malování. Samozřejmě se jedná o extrém, protože jsem ho fotil ve vzdálenosti asi tak 25 centimetrů od stolní lampy, která byla jediným zdrojem světla. 

Černá poprvé... (Lifecolor Set)

K napsání článků o setech barev jsem se rozhodl již poměrně dávno. Tenkrát šlo konkrétně o Flesh Paint Set od firmy Andrea. Něco málo jsem k tomu i napsal, jenže to bylo v době, kdy jsem neměl vlastní blog a uvažoval jsem spíše o webové stránce. Jenže jak šel čas, tak jsem začal místo článku o setu barev psát tento blog. Navíc jsem objevil i modelovací hmotu Sculpey...

Nějaký příspěvek o samotných akrylových barvách jsem ale napsat přesto stále chtěl. Navíc již samotný název blogu, že?! :) Co ale napsat? Plácnout na blog odkaz na daný set na stránkách výrobce a napsat, že ho používám? Hezké, jenže krátké a nic moc nevypovídající.

Protože jsem si postupem doby dokoupil i nějaký další set, který jsem začal používat častěji než samotné barvy, myšlenky na nějaký ten příspěvek se mi vrátily. Začal jsem ovšem pozvolna. Totiž tím, že jsem něco málo napsal o teorii barev. Je to opravdu krátké pojednání. Důležité ovšem proto, aby nezůstalo jen u ono 'set mám, používám'. Otázkou je totiž proč vlastně.

Black Rubber Shades & Co Set (TS27)

První setem barev, který teď chci představit, není set Andrea, ale set od firmy LifeColor. Nejedná se klasický set. Klasickým setem chápu takový soubor barev, který je rozdělený na základ (Base),  první a druhé světlo (First a Second Light) a první a druhý stín (First a Second Shade).

Toto rozdělení je klasické proto, že vystihuje, jak se vlastně s akrylovými barvami pracuje. Akrylové barvy totiž zesvětlujeme jejich naředěním. Nikoli tak, že do barvy přidáme pigmentovou bílou. To sice udělat můžeme, ovšem pak již nebudeme mít světlejší odstín, ale barvu zcela jinou, než jsme chtěli. Kdo by tomu nevěřil, stačí, když si do červené přidá bílou pigmentovou barvu. K samotné práci s akrylovými barvami se ještě dostanu v samostatném článku. 

Nyní zpět k černé a setu Lifecolor.

V tomto setu nalezneme šest barev, s jejich pomocí budeme malovat černou. Barvy v tohoto setu jsou pojmenovány poněkud poetičtěji. Snad je to i tím, že nejsou určeny přímo pro figurkáře. Tomu napovídá již samotný název - tedy Diorama Set. Skutečností však zůstává, že s pomocí tohoto setu lze namalovat poměrně věrně gumu a další podobné součásti modelů tanku, letadel... ale i figurek.

Tyto barvy jsem zkušebně použil na plastikovém modelu vozidla Austin (Tamiya; 1/48). S výsledkem jsem spokojený. Malování bylo rychlé, práce s barvami LC pohodová, ředil jsem je vodou. Pokud by je chtěl někdo stříkat pomocí stříkací pistole, doporučuji ředidlo výrobce. Barvy lépe kryjí a hlavně mají mnohem věrnější povrch. Ovšem i pokud použijete vodu, je výsledek dobrý. Chce to trochu praxe.

Možná se teď ptáte, jak ale barvy vlastně vypadají. Zda by nestačila jedna černá barva a barvu si namíchat. Neodpovím asi příliš stručně. Vždy je zde nějaké ALE. Tedy ano, jedna černá by stačila, ale namíchat konkrétní barevný odstín je opravdu těžké. Další ale je pak to, že trefit - například pro případ nějaké pozdější opravy - stejný odstín je takřka nemožné. Sám se jen pousměji nad tím, jak jsou v časopisech uváděny procentuální poměry jednotlivých barev, případně počet kapek. To je užitečné pro určení vzájemného poměru. Kdo však s barvami nepracuje často a neví, co se mu podaří namíchat za barvu... Navíc některé barvy vypadají jinak, pokud jsou vlhké, jinak vypadají, když zaschnou. Proto jsem na samotný závěr tohoto příspěvku připravil náhled na to, jak vypadají zaschlé barvy. Všimněte si, jak se barvy mění jen tím, jak moc jsou naředěné.

Doufám, že se vám tento článek bude hodit. Nezůstane jen u něj. Jako další v řadě je černý set Andrea.

Barvy Citadel a jejich obaly

Obecně se dá říci, že k tomu, abychom získali do vitrínky povedenou figurku, potřebujeme hezkou figurku (zajímavý a povedený sculpt), dále dobrý štětec, kvalitní barvy a klidnou ruku. Dnes bych se rád zaměřil ne jen na barvy samotné, ale i jejich vlastní obal. A protože se tento blog zabývá akrylem, nebudu se od tohoto tématu odklánět (no tedy poslední dobou zní toto slovo vážně divně) ani nyní.

Zatímco u barev jako je Vallejo se jejich obal příliš nemění, u barev Citadel se za posledních pár let změnil několikrát. A ne vždy to byla změna k lepšímu.

První – alespoň v mém případě – barvy Citadel byly v šestiboké lahvičce. Do jedné lahvičky se vešlo 17,5 ml netoxické barvy.

Samotné barvy jsou kvalitní, někdy obsahují méně pigmentu – nekryjí tolik, vyžadují více vrstev, jenže to já osobně nepovažuji za chybu. Jen pozor na to, že u malování akrylem platí, že raději čtyři tenké vrstvy, než jednu tlustou. Barvu samotnou míchám s kapkou vody až na paletce.

Lahvičky měly problém v tom, že se časem nepříliš dobře otevíraly. V jednom případě mi víčko dokonce při otevírání prasklo a barvu jsem musel přelít do náhradního obalu. Na to je ideální obal od kinofilmu. Barvu v něm mám přelitou již asi pět let a stále je stejná, nevyschla. Ono vůbec tyto barvy, pokud byly v uzavřeném obalu, nevysychaly a nevysychají. Pokud budete mít možnost je od někoho koupit, či jinak získat, neváhejte. Jsou to opravdu dobré barvy. Jen tedy samotnou bílou (skull white) snad raději ani ne. Ta příliš dobře nekryje.

Pak firma Games Workshop přišla s jiným obalem a víčkem na závit. Barva samotná obsahovala více pigmentu, ale musela se více naředit. Opět ale žádný problém. Co bylo výrazně (!) horší, byla skutečnost, že k samotnému otevření barvy byla zapotřebí velká síla – řešil jsem to kleštěmi, v tomto případě ale opatrně. Je to na vlastní riziko. Jenže stejně si zkuste namalovat tenkou linku, když jste předtím bojoval s víčkem od barvy. Při rozmíchání protřepáním totiž barva zatekla do závitu, který pak takřka nešel otevřít. A nepomohlo důkladné vytření víčka i závitu. Navíc bohužel tyto barvy velmi vysychají. Zda je to špatnou konstrukcí obalu… Asi ano. Proto pokud je někde uvidíte, ruce pryč!

Sama firma GW tento fakt poměrně rychle uznala a konstrukci víčka změnila tak, nebylo třeba víčko odšroubovat, ale jen odklapnout. Sice zůstal – pro mne divný - černý plast, jenže konečně šlo s barvami pracovat.

Zatím poslední verze obalu je lahvička z průhledného plastu kónického tvaru s víčkem taktéž z průhledného plastu. Víčko je opět odklapávací.  Lahvička se dobře drží v ruce – případně (a to doporučuji) v držáku na stole. Co je na tomto obalu z mého pohledu takřka geniální, je samotný fakt, že díky průhlednému plastu je dobře vidět samotná barva, tedy obsah lahvičky. Opravdu šikovný detail. Nevím, jak se budou barvy chovat po letech, ale zatím na mne působí velmi dobře. Obsah 12 ml by mohl být větší (Vallejo jsou stále 17 ml), jenže na druhou stranu za všechny ty roky se mi podařilo zcela vypotřebovat opravdu jen pár barev. Lepší je koupit si po letech novou.

Barvy Citadel Foundation mají skvělou kryvost. Ta je však vykoupena tím, že barvu musíme více naředit vodou a barvy samotné mají tendenci vysychat. Alespoň u prvních to tak bylo. Předejít tomu lze občasným protřepáním a naředěním. Já používám obyčejnou vodu, zatím se mi žádná barva nesrazila. Barvy jsou - k dnešnímu dni - v obalu z průhledného plastu s bílým odklapávacím víčkem.

Citadel Washes je poslední z barev Citadel. Jedná se o výborné washe, ředitelné vodou, se kterými se opravdu velmi dobře pracuje. Snad jen ve výběru odstínu mi chybí nějaký ten světlý odstín. 

 

Teorie barev II. – pigmentové barvy

V prvmí části jsem psal o tom, že základní světelné barvy jsou červená, zelená a tmavě modrá. Z těchto složek je složené bílé světlo. Každý neprůhledný předmět pak odrazí zpět buď všechny složky (vnímáme předmět jako bílý), nebo některou složku pohltí a pak předmět vnímáme jako barevný. Barvy, které takto vzniknou, vznikly díky procesu, který nazývám ‚aditivní (sčítací) syntéza‘. Abychom však mohli malovat, budeme potřebovat tzv. pigmentové barvy. Tedy ve své podstatě budeme při namíchání odstínu provádět opak sčítací syntézy.

V praxi to bude znamenat, že ze světlých pigmentových barev namícháme vždy barvu tmavší. Nikde ne bílou. Bílá barva NENÍ primární pigmentovou barvou a proto musíme používat bělobu. Stejně tak je dobré mít k dispozici černou, byť tu si můžeme namíchat. (Používání bílé a černé si zaslouží samostatný článek.)

Jaké tedy jsou primární pigmentové (neprůhledné) barvy? Zjednodušeně se dá říci, že zatímco tedy při skládání světelných tmavých barev dostaneme barvu světlejší (= aditivní (sčítací) syntéza), při smíchání světlých pigmentových barev získáme pravý opak – tedy barvu tmavou, až černou. Pokud si tedy ‚prohodíme‘ primární a sekundární světelné barvy, získáme primární barvy a sekundární barvy pigmentové. Na obrázku je to jasně vidět.  

 

Je mi jasné, že toto je opravdu teorie. Tedy teorie podepřená důkazy, navíc tím, že každý si to může vyzkoušet (což doporučuji). Tedy že pomocí tří základních barev lze namíchat libovolný odstín. Jen ne barvu bílou. Právě proto je dobré tuto barvu mít v surové podobě. Něco podobného by se dalo říci i o černé. Ano, tu si můžeme namíchat, ale je rychlejší černou mít. Ve zkratce lze říci, že z primárních tří barev můžeme namíchat jakoukoli barvu další. Po smíchání dvou sousedních primárních barev získáme barvy sekundární. Pokud tyto sekundární barvy smícháme opět s barvou primární, získáme barvy terciární. Tyto barvy – tedy zelená, modrá, světle zelená, fialová , karmínová (jasná červená) a oranžová - můžeme dále mezi sebou míchat… Je tedy jasné, že fakticky takto můžeme získat nekonečné množství navzájem odlišných barev. Na jednu stranu se jedná o velkou výhodu, na stranu druhou ovšem o problém, protože namíchat přesný odstín je věc takřka nemožná.

Pokud malujeme větší plochu, případně více stejných figurek, je dobré si namíchat větší množství barvy a tuto si pak uložit v čisté lahvičce, nebo na mokré paletě. Právě v tom vidím velký přínos setů, kdy celý set obsahuje jednu barvu v několika odstínech. Vyhneme se pak obtížnému ‚trefení se‘ do správné barvy. Někteří lidé by mohli namítnout, že pak bude vše stejné. Nebude. O výsledné barvě objektu totiž vedle vlastní barvy objektu rozhoduje i barva prostředí, tonální barva (světlo a stín). Nesmíme ani zapomenout na barvu a sílu světla a pak také celkovou atmosférou, jako chceme dosáhnout – stejně nasvětlený objekt bude jinak vypadat zachycený na dětském hřišti, nebo v temném lese.

Aby se přesto práce s barvami usnadnila, můžeme si koupit mnoho pomůcek. Poměrně velká nevýhoda je v tom, že jsou nákladné. Ať již se jedná o vzorník autentických barev, či ‚jen‘ tabulku, která nám usnadní míchání, nebo kolo barev. Určitě každého napadne, že je zbytečné si něco podobného kupovat, levnější je si to vytisknout na tiskárně. Osobně s tím nesouhlasím. Jde totiž o to, že profesionálně vytištěné vzorníky barev jsou svou kvalitou mnohem dál. Pokud nám jde jen o to, abychom viděli, že po smíchání žluté a modré získáme zelenou, pak není potřeba si nic podobného snad ani tisknout. Pokud však chceme s barvami experimentovat, něco se o barvách naučit, jedná se o výbornou věc.

Tyto pomůcky lze v ČR koupit v papírnictvích – ovšem těch lepších, když jsem se na to kdysi ptal, v jednom ani nevěděli, co to vlastně chci, naopak v tom druhém jsem si mohl vybrat. Tam tedy jsem zjistil, že modelařina, resp. figurky, je přeci jen poměrně pro prodavače pole neorané, takže jsem byl za blba, když jsem řekl, že bohatě stačí to nejlevnější, co mají. Jde totiž o to, že i tak je to věc poměrně drahá a opravdu je zbytečně si kupovat to dražší. Tedy na druhou stranu když jsem mluvil o vzorníku autentických barev, tak tam se jedná o něco jiného. Tyto vzorníky jsou opravdu poměrně nákladná věc, ovšem použité barvy tam nejsou barvy vytištěné, ale opravdu barvy. Tedy jejich autenticita je zaručena. Ovšem to ve figurkařina potřebovat nebudeme. Faktický význam mi také přijde nadsazený, protože skutečné letadlo bude vypadat jinak ráno, jinak v poledne a jinak večer. Ani nechci mluvit o tom, jestli bude pod mrakem, či ne. 

Shrnutí:

Smísením všech spektrálních barev světla vznikne barva bílá (bílé světlo). Tento proces se nazývá aditivní (sčítací) metoda.

Takřka naprostá většina předmětů odráží světlo, případně některou jeho složku. Předmět pak získává nějakou barvu.

Absolutně černý předmět je takový, který neodrazí žádné světlo.

Bílý předmět je naopak takový, který odrazí všechny složky bílého světla: pozor: bude-li na něj dopadat například jen modré světlo, bude modrý i předmět!

Pigmentové barvy naopak jsou opakem sčítání u světelných barev – tedy barevné složky se při odrazu odečítají.

Smícháním všech tří primárních pigmentových barev získáme černou.

Primární barvy jsou takové barvy (azurová, purpurová a žlutá), které se nedají namíchat z jiných barev.

Teorie barev I.

V jednom z dřívějších příspěvků jsem psal o tom, že vyšla kniha kniha o airbrushi od Bretta Greena. Mimo jiné je zde kapitola věnovaná teorii barev. Je to jen několik stránek, pro účely knihy dostačující, přesto to, že se v ní píše o tom, že barva bílá se skládá ze všech dalších složek – červená, zelená a modrá - může působit na někoho zvláštně. Vždyť každý, kdo maluje (nejen) figurky přece ví, že když smíchá červenou, zelenou a modrou, tak se výsledná barva bude spíše podobat černé. Rozhodně ne bílé. Jenže autor má pravdu. Opravdu po smísení červené, zelené a modré získáme bílou. Ovšem takovou bílou, kterou příliš figurek nenamalujeme. Smísením červené, zelené a modré totiž získáme bílé světlo. A ony tři složky jsou totiž také paprsky světla dané barvy.Jak je to možné?

Po bouřce se stane věc, kterou každý určitě zná a kterou viděl. Totiž za příhodných podmínek po bouřce uvidíme duhu. A duha není nic jiného, než že se na kapkách deště lomí bílé sluneční světlo do svých původních složek. Nechme stranou jejich jednotlivé vlnové délky, stačí, když si připomeneme, že bílé světlo (do Slunce se nikdo nedívejte, dohodneme se, že to tak je, kdo se do Slunce upřeně a na dlouho zadívá, má velkou šanci na to, že to bude to poslední, co v životě uvidí) se rozdělí do tzv. spektrálních barev. Tyto spektrální barvy jsou purpurová (známý je i anglický termín Magenta), červená (Red), žlutá (Yellow), zelená (Green), azurová (Cyan) a tmavě modrá (Dark Blue). Tyto barvy spektra lze zjednodušit na tři tzv. primární barvy světla. Tedy červenou, zelenou a tmavě modrou. Dále platí to, že barvy, které vnímáme, jsou vlastně odrazem světla o libovolného předmětu. Například bílý papír vnímáme jako bílý proto, že na něj dopadne paprsek bílého světla, který se od listu papíru odrazí a my proto vidíme bílou. Naopak kus uhlí vnímáme jako černý proto, že bílé (dopadající) světlo pohltí, nic se neodrazí, my vidíme černou. Také proto když je tma, tak vidíme, že nic nevidíme J. Horší je to, alespoň tedy podle mého, že figurku malujeme při nějakých – v rámci možností co nejlepších – světelných podmínek. A když pak přijedeme na soutěž, kde jsou ty podmínky poněkud jiné (viz. dřívější problémy kolem první výstavy e-day v Praze v podzemních garážích Galerie Butovice – světla bylo opravdu málo, navíc nebylo bílé, ale umělé, tedy barvy na modelech se náhle jakoby změnily - zkrátka kritika byla opravdu velká. A zasloužená. Již i víme, proč tomu tak bylo). Stejně tak namalovaná figurka vypadá zcela jinak – většinou bohužel hůře – na fotografii pořízené pomocí blesku nasměrovaného přímo na figurku – takřka vše se totiž odrazí zpět a výsledek…  přinejmenším jemné stíny zmizí). Tentokrát bylo totiž světla zase moc. Pokud ovšem objekt neodrazí všechny složky bílého světla, vidíme barevný objekt. Pohltí-li objekt červenou a zelenou složku, zůstane modrá a vidíme modrou.

Myslím, že tyto barevné paprsky jsou známější pod počátečními písmeny z anglických slov pro červenou – Red, zelenou – Green a modrou – Blue. Tedy RGB. Odrazem získaným barvám říkáme Aditivní (nebo také sčítací) syntéza. Platí, že pokud sloučíme dvě tmavé barvy, výsledná barva bude světlejší. Proto tedy získáme bílou, pokud smísíme všechny dohromady. Jenže jak jsem se již zmínil, světlem se malovat nedá. 

Abychom tedy mohli cokoli zobrazit, musíme mít nějaký zdroj světla - Slunce, lampu, nebo třeba monitor u počítače.  Také když vypneme LCD, zčerná. Důvod je v tom, že jeho zdroj světla přestal vyzařovat světlo a protože je obrazovka udělaná tak, aby co nejméně odrážela venkovní světlo (to jsou pak ony odlesky, které jsou známé třeba i při fotografování vodní hladiny), vypadá skoro jako černá.

Pro malování však potřebujeme barvy. Krycí, pigmentové, barvy se jim říká. O těch ale budu psát až příště. Už takhle je toho opravdu moc. Doufám, že by vás mohlo povídání o barvách zajímat - uvidím, kolik článků z toho nakonec bude. Pokud byste měli jakékoli dotazy k tomuto tématu, stačí se zeptat, opravit mně, pokud jsem se dopustil chyby apod.. Rád bych to pak rozšířil i na jednotlivé techniky, práci s barvami apod... Ale to uvidím. Díky.

Příště tedy něco o pigmentových barvách.